Štěstí

29. června 2015 v 22:21 | Mellody |  Příběhy
Občas každý hledá sám sebe! Někdy jsme ztracení jindy je nám jasné kterou cestou se vydáváme, že je to ta správná cesta. Až teď po letech chápu, co znamená vybrat si tu správnou cestu a cítím rovnováhu. I když občas naříkám a pláču nebo nadávám. Nakonec vždy dojdu ke stejnému závěru.
Kolik šťastných lidí mezi námi opravdu je?? Jeden? Dva? Milion? :) Dost řečnická otázka že? Nebo taky klišé! V dnešní uspěchané době plné techniky nezbývá čas na ta krásná malá štěstíčka. Kterých kolem nás je, jen j e musíme ve svém životě objevit. Ona se ta štěstíčka neschovávají! Nemají totiž důvod, leží jen tak před námi a my, my je jen musíme uchopit a chtít je mít v našem životě. Každý si dnes řekne až vyhraju ve sportce milion budu šťastná/šťastný! Až najdu toho pravého/pravou budu šťastná/šťastný! Až budu mít dobrý plat budu šťastná/šťastný! Ale to přece není o tom být šťastný nebo šťastná až se něco stane.... co třeba být šťastná/šťastný teď?? Na co čekáme?
Tahle chvíle je to nejúžasnější a člověk si ji může vychutnat. A všechny ty drobné chvíle dávají dohromady celý náš život! člověk není úspěšný, když vydělává 50 000 Kč měsíčně... pokud mu to nedělá radost a nemá se o ní s kým podělit. Člověk je šťastný v tu chvíli, kdy cítí, že to tak má být... a že má prostě vydělávat třeba 15 000 Kč, ale náležitě si to užívá! To je přece super!
Co takhle shlédnout oblíbenou komedii s člověkem, kterého milujete? Nebo si dát šlehačku s jahodami a přítelkyněmi doma? To je přece naprosto dokonalé. Co takhle objevit dokonalého muže/ženu, jen tak náhodou? Co třeba trávit více času s lidmi, které máme rádi? A co trávit více času se svými zvířátky? Oblíbený song před spaním? A co ten pocit po cvičení?
Když se podívám okolo sebe, každý se za něčím honí. A mě najednou stačí dát si kafe na zahradě a vidět jak moje zvířátka dovádějí v trávě nebo spolu hajají v pelíšku!To je jedna z těch mých chvilek. Pocit k nezaplacení. Každá z těch potvůrek má své křeslo! Není to nádhera? Sedím venku a piju své oblíbené kafe s příchutí karamelu. AAA můj manžel se vrací z práce domu. Už z dálky na mě pomrkává. A když se na mě usměje ten můj chlap, kterého miluji! Nepotřebuji nic jiného. Už nikdy.
Čeho se tedy bojíme? Štěstí? Lásky? Že potkáme někoho, kdo nám zase ublíží, tak jako se to stalo dřív? A co to hezké? Co ty pocity? To jsou ty k nezaplacení... pro které stojí za to tohle všechno zkusit. pro tu chvíli i kdyby jen zlomek, kdy se cítíme šťastni. Spokojeni sami se sebou a svým životem... to je ta úleva. Pro to stojí za to bojovat o věci a lidi, které milujeme. O lidi které chceme ve svém životě a kteří nám vždy připomenou jak to vlastně doopravdy je. Nedám dopustit na tyhle drobnosti, které si mnozí z nás neuvědomují...
Nenechte si je vzít!
Pro všechny co mají co říci, svým blízkým, přátelům, milovaným a svým zvířátkům.
29.6.2015, 22:17
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama