Duben 2015

Not a bad thing - Justin Timberlake

30. dubna 2015 v 7:50 | Mellody |  Písničky
I want from you is to see you tomorrow
And every tomorrow, maybe you'll let me borrow your heart
And is it too much to ask for every Sunday
If I were radical and every other day to start

I know people make promises all the time
Then they turn right around and break them
When someone cuts your heart open with a knife, while you beating
But I could be that guy to heal it over time
I won't stop until you believe it
'Cause baby you're worth it

So don't act like it's a bad thing to fall in love with me
'Cause you might fuck around and find your dreams come true, with me
Spend all that time and money just find out my love was free
So don't act like it's a bad thing to fall in love with me, me
It's not a bad thing to fall in love with me, me

Now how about I'd be the last voice you hear at night?
And every other night for the rest of the nights that there are
Every morning I just wanna see you staring back at me
'Cause I know that's a good place to start

I know people make promises all the time
Then they turn right around and break them
When someone cuts your heart open with a knife, while you beating
But I could be that guy to heal it over time
And I won't stop until you believe it
'Cause baby you're worth it

So don't act like it's a bad thing to fall in love with me
'Cause you might fuck around and find your dreams come true, with me
Spend all that time and money just find out my love was free
So don't act like it's a bad thing to fall in love with me, me
It's not a bad thing to fall in love with me, me
No such a bad thing to fall in love with me

No I won't feel your mind, broken promises, and waste of time
And if you fall, you'll always land right in these arms
These arms of mine

Don't act like it's a bad thing to fall in love with me
'Cause you might fuck around and find your dreams come true, with me
Spend all that time and money just find out my love was free
So don't act like it's a bad thing to fall in love with me, me
It's not a bad thing to fall in love with me, me
Not such a bad thing to fall in love with me


Řekl jsem, že vše,co od tebe chci, je tě zítra vidět

A každý zítřek, možná mě necháš vypůjčit si tvoje srdce
A je to moc, co chci každou neděli?
Kdybych byl radikální a každý jiný den začít

Vím, že lidé pokaždé slibují
Potom je obrátí a poruší
Když někdo rozřízne tvé srdce otevřeně nožem, zatímco tluče
Ale mohl jsem být tím mužem, který to pokaždé uzdraví
Protože baby, ty za to stojíš

Tak se nechovej, jako by zamilování do mě byla špatná věc
Protože se asi budeš potulovat kolem a zjistíš, že tvé sny se plní, se mnou
Utrácíš všechen čas a peníze jen proto, aby jsi zjistila, že má láska byla zadarmo
Tak se nechovej, jako by zamilování do mě byla špatná věc, věc
Není to špatná věc se zamilovat do mě, mě

Teď co si myslíš o tom, že bych byl ten poslední hlas, co v noci uslyšíš?
A každou další noc po zbytek nocí
které jsou
Každé ráno, chci jen vidět tebe,jak se na mně díváš
Protože vím, že je to dobré místo, kde začít

Vím, že lidé pokaždé slibují
Potom je obrátí a poruší
Když někdo rozřízne tvé srdce otevřeně nožem, zatímco tluče
Ale mohl jsem být tím mužem, který to pokaždé uzdraví
Protože baby, ty za to stojíš

Tak se nechovej, jako by zamilování do mě byla špatná věc
Protože se asi budeš potulovat kolem a zjistíš, že tvé sny se plní, se mnou
Utrácíš všechen čas a peníze jen proto, aby jsi zjistila, že má láska byla zadarmo
Tak se nechovej, jako by zamilování do mě byla špatná věc, věc
Není to špatná věc se zamilovat do mě, mě
Žádná špatná věc zamilovat se do mě

Ne,nebudu vnímat tvou mysl, porušené sliby a plýtvání času
A jestli spadneš, vždycky dopadneš do těchto rukou
Mých rukou

Nechovej se, jako by zamilování do mě byla špatná věc
Protože se asi budeš potulovat kolem a zjistíš, že tvé sny se plní, se mnou
Utrácíš všechen čas a peníze jen proto, aby jsi zjistila, že má láska byla zadarmo
Tak se nechovej, jako by zamilování do mě byla špatná věc, věc
Není to špatná věc se zamilovat do mě, mě
Žádná špatná věc zamilovat se do mě
Překlad přidala SusieKey
Překlad opravila lulu19952

Déšť probuzené temnoty

15. dubna 2015 v 13:37 | Mellody |  Básničky
Déšť probuzené temnoty

Možná, že jednoho dne procitnu ze sna,
který se mi zdál. I když ta odpověď je jasná.
Nevím, jak ti to vše mám říct. Bojím se toho,
že zavrhneš všechna má slova. Chci totiž říci mnoho.
Mnoho slov, která rozhodně neznamenají málo.
Abys věděl! Je to pravda - ne to se ti nezdálo.
Snad umíš číst mezi řádky. Mě těší,
že mě znáš. I ty moje vrásky nejmenší.
Co hýbe mým světem. Každý den,
víš, jak vypadám, když miluji. A uslyšíš sten,
který vydám, než propadnu tvé touze. Při políbení
nakloníš hlavu do strany. Nic totiž není
lepšího než tvůj polibek. A laskavost,
kterou cítím z tvých slov. Myslím, že rozumíš
všemu co říkám a na co myslím. Jsi mi blíž,
blíž než svět, který znám. Je to hned
o něco jednodušší. Necítit ze slov jed.
Prozraď mi tvé nejniternější tajemství,
které máš. Protože vše se pak najednou vyjeví.
Nemůžu dýchat. Jsi totiž tak blízko. Držíš mě.
Držíš mě u sebe a mě je tak příjemně…

15.4.2015, 13:33

Charakteristika znamení zvěrokruhu

14. dubna 2015 v 10:33 | Mellody |  Ostatní
Beran
(21.3. až 20.4.)
Charakteristika znamení
Beranův živel je oheň. Člověk, který je narozený ve znamení Berana spatřil světlo světa na jaře.A stejně jako se příroda na jaře rozvíjí a výhonky si razí cestu, tak si i Beran razí cestu vpřed. Kupředu! - tak zní jeho heslo. Každý nový začátek je pro něj výzvou. V Beranovi je pevně zakotvena víra ve vlastní síly. Je nabitý energií, odvahou a ohnivými impulzy. A daří se mu být úspěšný, protože jedná rychleji než ostatní. Nezabývá se komplikovanými souvislostmi, chce věci rychle pochopit, být rychle aktivní. Beran se nevyhýbá žádnému sporu, někdy je dokonce vyhledává, aby si mohl poměřit síly. Zrozenec ve znamení Berana není žádný velký dipomat. Váží si otevřených a upřímných slov a své myšlenky a přesvědčení před ostatními taktéž neskrývá. Mnozí lidé si ho právě proto váží, jelikož vědí, na čem u něj jsou. Jiní právě naopak. Jeho komentáře jsou pravda velice trefné, ale dokážou zároveň hodně zranit. Beran je rád spoluúčastníkem veškerého dění. Míří rovnou k cíli. Má rád riziko, nebezpečí, rychlé rozhodnutí, podmíněné spíše fyzicky než duševně. Určitě se vyskytují i krotcí zástupci tohoto znamení, ale jsou spíše výjimkou.

Býk
(21.4. až 21.5.)
Charakteristika znamení
Základním živlem tohoto znamení je Země. Býk je člověk orientovaný na smyslové požitky a všechny krásné věci života jako by byly stvořeny právě pro něj. Rád si těchto věcí užívá, vychutnává si je a má velmi dobrý vkus. Zrozenec ve znamení Býka tvrdě pracuje na dosažení svých cílů a většinou se mu také podaří jich dosáhnout. Je o něm známo, že má dobrý čich na peníze. K jeho silným stránkám patří trpělivost, někdy se ale může přetavit až do tvrdohlavosti. Velmi rád si dává načas, je pro něj důležitý jeho vlastní přirozený rytmus, který nerad mění. Nervózní a netrpěliví lidé se před Býkem raději sami dají na útěk, než aby s ním měli co do činění. Pokud se Býk oddává svým kreativním projevům - což je jeho silnou stránkou - drží se raději toho, co lze osahat. Je realista, sny jsou pro něj jen mávnutím ptačích křídel. Býk dokáže jednat velmi věcně a proto je také pro mnohé klidným přístavem na rozbouřeném moři, podle kterého se mohou orientovat. Prahne po vlastnictví a bezpečí. Co už jednou prohlásí za své vlastní, to si ponechá a nevydá. Mnozí lidé zrozeni v Býku jsou spjati s přírodou a potřebují se občas alespoň pokochat pohledem na venkovské nivy a louky. To je jejich odpočinek. Obvykle také mívají kolem sebe hodně rostlin, o které se pečlivě starají.



Blíženci
(22.5. až 21.6.)
Charakteristika znamení
Základním živlem znamení Blíženců je vzduch. Typický Blíženec prahne po změně a pohybu. Jsou pro něj tak důležité jako vzduch k dýchání. Jakmile se něco děje, je ve svém živlu. Vyniká schopností navazovat kontakty, což se jedněm může zdát jako okouzlující a nezávazné, druhým se to ale může jevit veskrze povrchní. I když mnozí Blíženci hovoří jako kniha, svoji druhou stránku osobnosti si většinou ponechávají sami pro sebe. Zdá se, že je těžké ho posuzovat, protože ani on sám mnohdy neví co bude v příštím okamžiku dělat. Blíženci, to jsou dvě duše v jednom těle a umožňují jejich nositeli ukázat právě tu stránku jejich osobnosti, kterou v dané chvíli považují za výhodnější. Blížence nudí všechno cotrvá dlouho. Proto zrozenec v tomto znamení mění rád svá přesvědčení, ale také i zaměstnání. Chce být vždy co nejlépe informován. Blíženec nebývá těžkopádný, právě naopak, vyniká pohyblivostí a veselostí. Už když se na něj díváte máte pocit, že je v neustálém pohybu, i když vlastně jen v klidu sedí. Blíženec se může pyšnit mrštným úsudkem, hbitým tělem a působivým šarmem - tedy jen pokud sám chce! A to potom člověk rád přehlédne některé jeho nedostatky. Blíženci je vlastní zvláštní druh mnohostrannosti a neklidu, který by u osob se slabší myslí mohl vyvolat spíše stísněnost a nepříjemné pocity. Blíženci reagují rychleji než jiní a jsou schopni vyřídit spoustu věcí najednou, zatímco ostatní si ještě listují v návodu k obsluze. A než si návod dočtou, zabývá se už zrozenec ve znamení Blížence dalším zajímavým projektem.

Rak
(22.6. až 22.7.)
Charakteristika znamení
Živlem zrozenců ve znamení Raka je voda. Na většinu z nich se hodí popis "tvrdá skořápka, ale měkké jádro". Raci jsou od přírody citlivě založení, ale do svého srdce si jen tak někoho nepustí. Svojí lidskostí jsou pro jiné velmi sympatičtí. Rak dokáže být náramně společenský, pokud se ale zrovna nenachází ve špatné náladě. Ke svému okolí přistupuje přátelsky, bývá zpravidla velmi dobrým posluchačem a ještě lepším pozorovatelem. Rak má často pro své nejbližší připraveno několik dobrých rad, sám sobě však nezřídkakdy poradit neumí. Ve zrozenci z tohoto znamení bývá něco dětského a mateřského zároveň. Je citlivý jako dítě a když se cítí být v ohrožení, pak se ukryje ve své tvrdé skořápce, ve svém domově. Mezi Raky se vyskytují i takoví, kteří všechno vidí černě, nevěří, že by se mohly věci vyřešit i hladce. Někde přece určitě číhá nebezpečí. Chce svoje nejbližší uchránit před zlem a často si nepovšimne toho, jak moc je vlastně svírá. Rak svůj opravdový život prožívá spíše uvnitř než navenek. Patří k nejlaskavějším ze všech znamení, je přátelský, citlivý a jemný. Je si toho také vědom a pokouší se proto vyhýbat možným nebezpečím. Agresivní lidé a nepříjemné situace nahánějí Rakovi hrůzu. Ten, kdo je narozen ve znamení Raka, dokáže neuvěřitelně rychle měnit náladu. Ta má rozsah od obrovského jásání až do nebe po náhlý smutek a trápení. Mnohými lidmi je proto Rak vnímán jako náladový. Ovšem Rak, který právě není dobře naladěn, chce slyšet jenom pár milých slůvek.

Lev
(23.7. až 22.8.)

Charakteristika znamení
Základním živlem pro znamení Lva je oheň. Lva magicky přitahují záře reflektorů a vystupování na veřejnosti. Dokáže velmi dobře využít ve svůj prospěch svůj působivý úsměv a vrozenou přitažlivost. Lvi jsou sluníčka, která se i díky svojí přirozenosti dokáží stát středem pozornosti v lecjaké společnosti. Lev klade důraz na luxus a symboly společenského postavení, čímž dokáže podtrhnout svůj zářivý image. Pyšný Lev je již od pradávna symbolem přemýšlivosti, odvahy a síly. Touhou, která je mu přirozená, je dostat se výš a proto se Lev stále pokouší o cestu nahoru, až na samou špici. A jak už to tak u vrchnosti bývá, dokáže být i Lev pěkně arogantní. Zrozenec ve znamení Lva rád přebírá zodpovědnost a takovými to úlohami roste. Rád se ale věnuje jen těm úkolům, které odpovídají jeho představám a nárokům. Lev dokáže kolem sebe šířit teplo a příjemnou atmosféru. Někdy bývá i využit, protože ochraňuje slabší. Kromě toho má obrovskou slabost pro pohodlí! Pokud ale bojuje proti nespravedlnosti, nebo útlaku a šikaně, pak se do boje vloží bez strachu a tím se může sám vystavit nebezpečí. V těchto chvílích zapomíná na svůj královský odstup a dá protivníkům pocítit své ostré drápy, dokud není znovu nastolen klid.

Panna
(23.8. až 22.9.)
Charakteristika znamení
Základním živlem znamení Panny je země. Panna ráda přemýšlí o Bohu a o světě, pozoruje kriticky své okolí a nejbližší. Neunikne jí žádný detail. Určitě by si získala mnohem více sympatií od ostatních, kdyby byla laskavější ke svým méně dokonalým vrstevníkům a neměla tak břitký jazyk. Ale bohužel je Panna stále zaměřená jen na vyhledávání chyb. To ovšem neplatí jen pro ostatní, ale i pro její vlastní chyby. Zrozenci ve znamení Panny se snaží udržet rozumem své city pod kontrolou, neradi je dávají najevo. Panna se díky své mimořádné schopnosti koncentrace ráda věnuje záležitostem, které ostatní považují za obtěžující detaily. Mnohé Panny jsou velmi inteligentní a stále se zaobírají dalším vzděláváním svého ducha. Výborná paměť jim dovoluje pojmout neuvěřitelné množství vědomostí. Proto jsou mnozí třídní jedničkáři narození ve znamení Panny. Lidé z tohoto znamení jsou vyhledávanými poradci a stávají se nepostradatelnými specialisty v daném oboru. Panny milují všechno co je jasné, přesné, symetrické a mají rády rozumné kompromisy. Ony samy jsou zřídka kdy nedochvilné, drží dané slovo, dokáží si svůj život dobřezorganizovat a v podstatě nikdy neodsunují to, co bylo domluveno.

Váhy
(23.9. až 23.10.)
Charakteristika znamení
Základním živlem jedinců narozených ve znamení Vah je vzduch. Váha si přeje především harmonii a mír. Nemá ráda jakékoli rozepře a vždy se snaží všechno diplomaticky urovnat. Ćasto zůstává ve svých snahách nepochopená a v takovém případě si Váha myslí, že je její okolí nevděčné. Váha má vytříbený smysl pro vše krásné v životě a ráda se zabývá uměním anebo i luxusním zbožím. Potěšení nachází v eleganci a stylu. Váhy bývají šarmantní a taktní, ale je nesnadné je uspokojit. Jejich kritika se ovšem neobejde bez úsměvu na rtech. Váha se vyznačuje přirozenou přátelskostí, kterou si ale její okolí může nesprávně vykládat. A proto, milí zrozenci v tomto znamení, trénujte své lokty a častěji se prosazujte! Dalším, velmi výrazným charakterovým rysem Váhy je její smysl pro spravedlnost a čestnost. To je také důvodem, proč si Váha při důležitých rozhodnutích dává načas. Většinou je s touto taktikou úspěšná, ale mnohdy bývá i docela nerozhodná. Váha neumí říkat Ne, proto jsou její odmítnutí častěji ve stylu Možná, nebo Případně. Tímto jednáním ale na druhou stranu vzbuzuje u mnohých lidí falešné naděje. Rozhodně nechce nikoho zklamat, nakonec to ale stejně musí udělat. Velmi často se ale dokáže takových situací vyvarovat.

Štír
(24.10. až 22.11.)
Charakteristika znamení
Základním živlem pro znamení Štíra je voda. Tohle malé zvíře se svým jedovým bodcem dokáže mnohdy pěkně vyděsit a postrašit. A když se zjeví "lidský" Štír, může se stát, že se ostatní nejprve otřesou. Dokáže být umíněný, silný a hrdý. Svůj pověstně známý bodec používá jen tehdy, když se cítí být v ohrožení. Štír v sobě nezapře elementární pud analyzovat veškeré dění a odhalit všechna tajemství života. Jeho rentgenovému pohledu nic neujde! Bez milosti se zrozenec ve znamení Štíra vydává na stopu všem životním nespravedlnostem a lidským slabostem. Štír je individualista, který kráčí svojí vlastní cestou a nemá strach před výzvami, které ho cestou potkají. Dokonce je potřebuje, protože pokud jeho život probíhá příliš hladce, stává se pro něj nudou. V případě nouze a taky proto, aby zůstal ve formě, může Štír začít provokovat něčím kontroverzním. Lidem, narozeným v tomto znamení není vždy dobré ukázat své slabiny a také není dobré je provokovat. Rozhodně ne tehdy, když jsou v útočné náladě. Štír reaguje vůči slabochovi stejně tvrdě jako vůči rovnocennému protivníkovi.

Střelec
(23.11. až 21.12.)
Charakteristika znamení
Extrovertní Střelec je veselý člověk s pozitivním přístupem a je doslova plný energie. Rád cestuje a poznává nové kraje i lidi. Říká vždy otevřeně to, co si myslí. Sebe a své názory bere vážně a není vůbec snadné ho přesvědčit o něčem jiném. Ostatní si většinou Střelců pro jejich upřímnost váží. Střelec je velmi přímý a neochotný dělat kompromisy. Potřebuje hodně volnosti, aby se mohl plně rozvíjet jak v oblasti osobní, tak i pracovní, protože nesnáší omezení. Střelec potřebuje být v neustálém pohybu. Honba za adrenalinem Střelce žene do cizích krajů. Vždy se vynoří přímo u zdroje, kde se něco mimořádného událo. Na dovolené si na chvilku zdřímne na pláži a po probuzení s údivem zjistí, že se kolem přehnala vlna tsunami. Jemu se samozřejmě nic nestalo - je totiž dítětem štěstěny! Sám přiznává, že v životě trošku štěstí má. Věří téměř naivně na dobro a dostává se tak do komplikovaných situací. I když Střelec někdy působí velmi naivně, mezi jeho zájmy patří hluboká filozofie a moudré výroky. Střelci jsou často nábožensky založení a velice duchovně orientovaní.

Kozoroh
(22.12. až 20.1.)
Charakteristika znamení
Základním živlem znamení Kozoroha je země. Stejně jako jeho zvířecí druh se i člověk Kozoroh vydává bez jakéhokoli klopýtnutí cestou vzhůru. Každý z jeho skoků je předem připravený a provedený bez obav. Zaměřuje se na samý vrchol a díky své vytrvalosti se mu opravdu podaří dostat se do takových výšin, jako málo komu jinému. Často ale bývá na vrcholku poměrně osamělý a opuštěný. Zrozenec ve znamení Kozoroha touží něčeho dosáhnout. Velmi brzy přijde na to, že mu do klína nespadne nic samo, a tak začne trénovat svůj vlastní druh boje o život. Krůček za krůčkem jde svou vlastní cestou. Žádné stoupání pro něj není příliš příkré, jeho houževnatost je mu velkým pomocníkem. Z tohoto důvodu dělají Kozorohové často strmou kariéru. Chce budovat svůj život na solidním základě, cení si kvality, rád kupuje drahé věci, které ovšem nepodléhají přílišnému opotřebení. Kozoroh si je velmi dobře vědom svých povinností a dokáže se uvolnit jedině tehdy, má-li hotovo vše, co si předsevzal. Stává se to velmi zřídka, Kozoroh si toho většinou nabere až příliš mnoho. Teprve ve druhé půli života se zrozenci v tomto znamení učí nechat si trochu času i pro sebe a odpočinout si. Pokud Kozoroh cítí, že má za sebou oporu a jistotu, tváří se uvolněně a přátelsky. Na dlouhých večírcích ho ovšem uvidíte zřídka. Svoji vážnou tvář nikdy docela neodloží. Je dobrým partnerem pro hluboké rozhovory. Kozoroh si drží odstup od davu, což si ostatní lidé mohou mylně vykládat jeko nesmělost. Proto by se měli jedinci z tohoto znamení naučit mluvit otevřeně o svých představách. Často totiž vznikají nedorozumění, spočívající ve zdrženlivém chování Kozorohů.

Vodnář
(21.1. až 20.2.)
Charakteristika znamení
Základním živlem znamení Vodnáře je vzduch. Vodnáři jsou velmi originální. Vše co je mimořádné a bláznivé ho magicky přitahuje. Je poměrně těžké Vodnáře dobře odhadnout, někdy je dokonce nevypočitatelný, nikdy se s ním ovšem nebudete nudit. Legendární je jeho láska k nezávislosti a svobodě. Silnou stránkou zrozenců v tomto znamení je nesčetné množství nápadů, kterými každodenně oplývají. Někdy jim ale zjevně chybí trpělivost a schopnost tyto nápady prosadit. Už jen proto, že nemají čas všechny tyto záblesky nových idejí převést na činy. Vodnáři také bývají takříkaje o krok napřed. Fascinují je reformy, které mají za cíl zlepšení společnosti. Mnohdy vidí tak hodně dopředu, že objevuje věci, na které jejich okolí ještě není dostatečně připravené a zralé a pochopitelně není schopno držet s Vodnářem krok. Spíše si o něm myslí, že je tak trochu blázen. Osoby narozené ve Vodnáři mívají často plány a přání, které vzbuzují pozornost. Jejich okruh přátel bývá hodně široký. Sdružují se v něm všichni, kdo oplývají originalitou, od umělců po vědce až po vyslovené exoty, ale mezi přátele Vodnáře patří i obyčejní lidé s obyčejnými schopnostmi a starostmi. Jedna z nejsympatičtějších vlastností Vodnáře je právě kamarádskost. Stojí při svých přátelích a je vždy připraven jim pomoci. Protože se většinou ve všem dobře vyzná a zná spoustu lidí, stává se často, že se jeho činnost rozmělní na spoustu malých aktivit. Přitom bohužel mnohdy zapomene na své tak velkolepé nápady, které chtěl uskutečnit.

Ryby
(21.2. až 20.3.)
Charakteristika znamení
Základním živlem znamení Ryb je voda. Kdo už se někdy pokusil pochopit jedince, narozeného ve znamení Ryb, určitě bude souhlasit, že je nesnadné tuto duši uchopit a vžít se do jejích pocitů. Ryby rády používají trik s klesáním ke dnu, ale jen proto, že jsou velmi senzitivní a zranitelné. Inspirace a intuice jim pomáhá, aby včas rozpoznaly své šance, nebo také případná nebezpečí. Zrozenci ve znamení Ryb nemají rádi rozepře, ani když se jedná o prosté výměny názorů. Ryba se může spolehnout na svoji fantazii a také na vnuknutí, která mívá. Pokud má Ryba nějaké tušení, pak je většinou správné. Vystupování Ryb je spíše skromné, aroganci rády přenechají jiným. Jedinci, narození v tomto znamení, disponují schopností vcítit se do druhých, mají porozumění a jsou velmi srdeční a obětaví, především však pro ty, kteří to nejvíce potřebují. Bohužel bývá jejich dobrota někdy i zneužívána sobeckými lidmi a proto můžou Ryby i zatrpknout, ztratit důvěru a své city pak přestávají dávat otevřeně najevo. Ryba je velmi citlivé znamení, umí se dobře vyjadřovat, aniž by musela pronášet mnoho slov. Její bázlivost, podívat se holé pravdě do očí, ji žene do světa představ a fantazií. Někteří jedinci-Ryby žijí dokonce zcela ve svém snovém světě tak dlouho, dokud je všednodenní povinnosti nedohoní.


Zdroj:
Tady najdete i denní, měsíční a roční horoskop

10 věcí, které nám maminka nikdy neřekla

14. dubna 2015 v 9:43 | Mellody |  Ostatní

10 věcí, o kterých vám maminka neřekla



maminka-big

Maminky na obou stranách od rovníku jsou zpravidla tím nejlepším příkladem obětavé, bezpodmínečné, oddané lásky. Mateřské city jsou mimo prostor a čas, nepodléhají ani rozumu, ani logice. Pochopit se dají teprve tehdy, když se sami staneme rodiči, jinak to není možné.

Píšeme tu o tom, co nám naše maminky nikdy neřekly. To však neznamená, že to neprožily.

Plakala kvůli vám. A často.
Plakala, když se dozvěděla, že je těhotná. Plakala při porodu. Plakala, když vás poprve objala. Plakala štěstím. Plakala, protože se bála a dělala si o vás starosti. Hluboce cítí a sdílí veškerou vaši bolest a všechno štěstí vašeho života, i když si to neuvědomujete.

Byla by si dala ten úplně poslední kousek koláče
… ale když viděla, jak se olizujete a kulíte na něj svá obrovská kukadla, prostě ho nedokázala sníst. Věděla, že mnohem více potěšení jí přinese dívat se, jak ho celí šťastní žmouláte vy.

Bolelo jí to.
Bolelo jí, když jste ji tahali za vlasy, chytali ji ostrými nehýtky, které jste si ani za svět nechtěli nechat ostříhat. Bolelo ji, když vás kojila a vy jste ji kousali do prsou. Už váš příchod na svět byl pro ni spojen s bolestí.

Má o vás starost. Vždycky.
Od okamžiku početí dělala všechno, aby vás chránila. Řekla "ne", když si vás chtěla sousedovic holčička pochovat. A srdce se jí sevřelo, když vás nakonec přece jen položila do její náruče. Když jste udělali své první krůčky, sotva dýchala. Nikdy neusnula, dokud jste se v pořádku nevrátili domů. Vstávala nejdřív ze všech, aby vás dovedla ze školy. Vždycky byla připravena vytrhnout vás ze sevření zlého snu nebo nočního horka. Byla vám nablizku vždycky, aby se ujistila, že jste v pořádku.

Ví, že není ideální.
Maminka je sama sobě tím nejtvrdším kritikem. Zná všechny své chyby a někdy se za ně nemá ráda. Nejhorší to pro ni je, když jde o vás. Chtěla by být dokonalou matkou a vždycky všechno dělat správně - je ale člověk, a tak dělá chyby. Stále se jen pokouší si je odpustit. Celým srdcem by si přála vrátit čas a udělat to či ono jinak, ale to bohužel není možné. Buďte proto laskaví na svou maminku - musíte vědět, že udělala to nejlepší z možného.

Hlídá vás i když spíte.
Byly noci, kdy ve tři ráno seděla u vaší postýlky a modlila se, abyste konečně usnuli. Zpívala vám ukolébavky i když únavou sotva udržela oči otevřené. A když jste konečně usnuli, ležela vedle vás a veškerá její únava byla pryč jakmile jen pohlédla na vaši tvářičku spícího andílka. Cítila jen bezmeznou lásku, pro kterou bolest ani únava nic neznamenají.

Nosila vás mnohem déle, než 9 měsíců.
Potřebovali jste ji. Jiná možnost tedy nebyla. S vámi na rukou uklízela byt, měla vás v náručí, když si sem tam v letu něčeho ukousla, držela vás dokonce i ve spánku. Ruce jí zdřevěněly a záda nesnesitelně bolela, ale držela vás v náručí, protože jste chtěli být u ní co nejblíž. Tiskla vás k sobě, pusinkovala a hrála si s vámi. Cítili jste se u ní v bezpečí a byli jste šťastní, protože vás brala do náruče tak často, jak jste chtěli.

Pokaždé když jste plakali, srdce jí usedalo.
Nic není pro maminku strašnější, než slyšet pláč svého dítěte a vidět, jak mu slzy tečou po tvářičkách. Udělala vždycky všechno, aby zastavila váš pláč a když se jí to nedařilo, zdálo se jí, že jí srdce puká na tisíce střípků.

Jste pro ni vždycky na prvním místě.
Dokázala se obejít bez jídla i beze spánku. Vaše potřeby stavěla vždycky nad své vlastní. Celý den se věnovala vám a na jeho konci už jí mnoho sil pro ni samotnou nezbývalo. Přesto druhý den bylo-li to třeba vstala ještě dříve, protože vy jste pro ni měli větší význam než cokoli jiného.

Prošla by tím vším znovu.
Být matkou je určitě ta nejtěžší práce, která jen na světě je. Pláčete, trápíte se, snažíte se, ale nic se vám nedaří, učíte se a překonáváte vlastní možnosti. Také ale prožíváte tolik radosti a lásky, že se zdá, že se vám ani nemohou vejít do srdce. A všechno to trápení i bezesné noci, kterými vaše maminka prošla, by s potěšením zabsolvovala znovu, protože to stálo za to.

Proto až příště svoji maminku uvidíte, řekněte jí prostě "děkuju". Dejte jí najevo, jak ji máte rádi. Zase tak moc často to neslýchá…

Noc

13. dubna 2015 v 15:37 | Mellody |  Básničky
Nezapomeň na ten večer, na tu noc,
protože líbil jsi se mi moc.
Za ruku mě zase vem,
ať spolu kamkoliv jdem.
Tanec, vášeň, polibek a touha.
Bez toho je chvíle velmi dlouhá.
Řekni mi, že všechno už víš.
Jsem vše, o čem tajně sníš.
Natáhni ke mě ruku zas,
víš, že mi zkolabuje hlas.
Když se mě na něco zeptáš
a ruku mi podáš.
Dotkni se lokte mého
s veškerou tvou něhou.
Pohlaď moje vlasy,
u cítím dotek krásy.
Vím, že tohle všechno chceš.
Stejným směrem jdeš.
Nakloníš hlavu, stiskneš rty
najednou jsi to zase ty...

13.4.2015, 15:35

Sia - Elastic heart

4. dubna 2015 v 9:08 | Mellody |  Písničky
Sia - Elastic heart

And another one bites the dust
But why can I not conquer love?
And I might've got to be the one
Why not fight this war without weapons
And I wanted it and I wanted it bad
But there were so many red flags
Now another one bites the dust
And let's be clear, I trust no one

You did not break me
I'm still fighting for peace

Well I've got a thick skin and an elastic heart
But your blade it might be too sharp
I'm like a rubber band, until you pull too hard
But I may snap when I move close

But you won't see me fall apart
'Cause I've got an elastic heart

I've got an elastic heart
Yea, I've got an elastic heart

And I will stay up through the night
Let's be clear, won't close my eyes
And I know that I can survive
I walked through fire to save my life
And I want it, I want my life so bad
I'm doing everything I can
Then another one bites the dust
It's hard to lose a chosen one

You did not break me
I'm still fighting for peace

Well I've got a thick skin and an elastic heart
But your blade it might be too sharp
I'm like a rubber band, until you pull too hard
But I may snap when I move close

But you won't see me fall apart
'Cause I've got an elastic heart

Well I've got a thick skin and an elastic heart
But your blade it might be too sharp
I'm like a rubber band, until you pull too hard
But I may snap when I move close

But you won't see me fall apart
'Cause I've got an elastic heart
You won't see me fall apart
'Cause I've got an elastic heart

I've got an elastic heart

Překlad

A zemřel další,
Proč tedy nedokážu porazit lásku?
A mohla jsem být ta vyvolená,
Proč neválčit beze zbraní?
A já to chtěla, moc jsem to chtěla,
Ale bylo tu tolik rudých vlajek...
Teď zemřel další
Aby bylo jasno, já nikomu nevěřím.

Tys mě nezlomil,
Stále bojuji za klid.

Mám silnou kůži a elastické srdce,
Ale tvá čepel by mohla být příliš ostrá.
Jsem jako gumička, dokud nezatáhneš příliš silně,
Mohla bys prasknout, když se přiblížím.

Jenže ty mě neuvidíš rozpadnout se,
Protože mám elastické srdce.

Mám elastické srdce,
Jo, mám elastické srdce.

A já zůstanu přes noc vzhůru
Aby bylo jasno, nezavřu oči
A vím, že můžu přežít.
Prošla jsem ohněm, abych si zachránila život
A já ho chci, vážně chci svůj život.
Dělám všechno, co můžu.
Potom zemře další,
Je těžké ztratit vyvoleného.

Tys mě nezlomil,
Stále bojuji za klid.

Mám silnou kůži a elastické srdce,
Ale tvá čepel by mohla být příliš ostrá.
Jsem jako gumička, dokud nezatáhneš příliš silně,
Mohla bys prasknout, když se přiblížím.

Jenže ty mě neuvidíš rozpadnout se,
Protože mám elastické srdce.

Mám silnou kůži a elastické srdce,
Ale tvá čepel by mohla být příliš ostrá.
Jsem jako gumička, dokud nezatáhneš příliš silně,
Mohla bys prasknout, když se přiblížím.

Jenže ty mě neuvidíš rozpadnout se,
Protože mám elastické srdce.
Jenže ty mě neuvidíš rozpadnout se,
Protože mám elastické srdce.

Mám elastické srdce.

Starší básničky 2004

2. dubna 2015 v 20:34 | Mellody |  Básničky
Tobě

Znám někoho z druhého patra
už dlouho po něm mé srdíčko pátrá.
On stejně nechápe pár mých vět
a já bych mu přinesla celičký svět.

23.5.2004

Janě

Někdo, kdo je u mě v nouzi,
když nešťastná láska v noci mě vzbouzí.
Když si tak sama připadám.
Vím že ji tady mám.

23.5.2004

Snad

Proč jen cítím se sama? I když nejsem.
Jsem ve svém těle a když ne tak kde jsem?
Jdu ti naproti, vyhlížím.
Je mi tě líto, když na to pomyslím.
Možná jsem na nebi jako hvězdička.
Já jsem už jiná, už nejsem ta maličká.
Asi ti právě sedím v hlavě
a tvé myšlenky ovládám hravě.
Sedím vedle tebe a klidně tě přehlížím.
Fotky a dárky od tebe raději uklidím.

23.5.2004

Život

Stále hledám důvod žít,
nevím proč tu musím být.
Stále hledám ptačí křídla,
nevím, kde se ve mě bere ta síla.
Sedím tiše, sama v koutě,
proč slzy na hostinu zvou tě.
život je láska, život je trest.
život je to, co si musíme nést.

28.5.2004


Slovo

Slovo je požitek z něčeho,
co nikdy nepochopíme sami.
Klíč ke slovu je od čeho?
Je potřeba někoho, kdo nás má rád.
kdo tu bude s námi ,,na vždy".
Aby pohladil duši když bolí.
Aby utišil slzy, kdyt nemůžeme spát.
Jenže slovo i ničí a plní rány solí.
a to co přešlo nepřebolí.

1.6.2004

Co je nejkrásnější?

Snad růže nebo nebe?
Bylo by snažší
milovat samu sebe!
Snad je to krása
nebo štěstí,
snad mládě ptáčka
nebo listí.
Hory jsou krásné
a na nich zelená je tráva.
A také nebe jasné
nám poctu vzdává.
Je to láska,
která je opětovaná.
Která je věrná.
A proto srdce maluj.
žij, věř
a na věky miluj.

2.6.2004

Je...

Je to jako snění.
Je to krása, jak se to mění.
Je tu pěkně s tebou.
Je tu spousta lidí, co mě vedou.
Je ta země teplá a útulná.
Je ta vě ta pro mě důverná.
Je ten kluk pro mne stvořený.
Je ten sen o něm nádherný.
Je tím spojeno naše srdce.
Je můj stín nebo slunce?

22.6.2004




Její uplakané oči...slzy jako obrana srdce

1. dubna 2015 v 21:28 | Mellody |  Příběhy
Její uplakané oči… slzy jako obrana srdce…

Jmenuji se Martin je mi 25 let. Chtěl bych Vám povědět příběh, který se stal a je zároveň tím nejlepším co se mi mohlo přihodit…

Pondělí:
Když jsem ji uviděl po prvé seděla v autobuse za řidičem s taškou do školy v klíně. Seděla schoulena nad nějakou, zřejmě, zajímavou knížkou. Občas zvedla oči a vykoukla z okna. Profil měla pohledný a dlouhé černé vlasy. Do očí jsem jí neviděl. Když autobus odbočoval do zatáčky vlasy jí spadly do čela jako nevěstin závoj. Hlavou mi v tu chvíli bloudily tiché myšlenky a já je nestačil chytat. Když jsem se otočil zpět, než jsem vystupoval, ona byla pryč. Zbyla po ní jen nasládlá vůně parfému.
Pracuji v restauraci jako číšník. V malé hospůdce na Smíchovském nádraží. Nerad brzo vstávám, ale pracuji od osmi do tři čtvrtě na tři jen v pátek dělám asi do sedmi, podle toho kolik je lidí. Platí dobře, takže si nemůžu stěžovat. Den jsem trávil v práci jako obvykle. Připadal jsem si jako ve zpomaleném filmu, jak se den nekonečně vlekl.
Konečně jsem se loučil se svými spolupracovníky. Vydal jsem se pomalým krokem na zastávku. Opřel jsem se o boudičku na zastávce a vyhlížel jsem autobus. Když jsem na moment zvedl hlavu, spatřil jsem tu černovlasou dívku. Prošla okolo mě, na moment se naše pohledy střetly, ale ona po chvíli uhnula pohledem. Z jejích očí jsem četl smutek a bolest. Vítr jí pročesával vlasy jako letní slunce pročesává ráno bílé mraky. Oči měla modré, na sobě měla džíny a černý kabát. Postava tak akorát. V autobuse si sedla na místo jako ráno, nasadila si sluchátka a hleděla z okna občas prolétla pohledem po autobuse plném prázdných lidí. Sedl jsem si naproti jejímu sedadlu, abych na ni dobře viděl, ale na další zastávce přistoupili školáci a já na ni už neviděl. Spatřil jsem ji až na konečné, kde jsme vystupovali. Pozoroval jsem jak mizí mezi stromy.
Když jsem dorazil domů, přivítala mě má psí slečna Rori. Je to malý černý voříšek. Táta ani brácha nebyli doma, tak jsem vychutnával odpočinek a klid našeho bytečku.

Úterý:
Ráno jsem vyvenčil Lori a směřoval na zastávku. Už z dálky vidím ty černé vlasy. Dnes je měla v culíku i to jí slušelo odhalovalo to její krk a tváře. Opět se věnovala knize, ale tentokráte mi věnovala pár pohledů. Vystupovala na Andělu jako já, ale šli jsme každý na jinou stranu.
V práci se rozčiloval nějaký chlápek nad barvou našeho piva. Musel jsem mu vysvětlit rozdíl mezi 10 stupňovým a 11 stupňovým pivem. Proč ho pije, když mu nechutná?!

Pátek:
,,Týden utekl jako voda." Říkám si, když se holím v koupelně. Tmavovlásku jsem viděl naposledy v úterý. V práci pořád při starém, chodí tam většinou cizinci. Dnes má prý vykouknout sluníčko, konečně. Blížím se k zastávce a autobus už přijíždí. Tmavovláska nikde. Nastoupím prostředními dveřmi. Najednou zpozoruji, jak autobus dobíhá ona krásná dívka. Přistoupím k řidiči a poprosím ho, jestli by ještě okamžik nepočkal. Divně se na mě podívá, ale nakonec počkal. Sedám si na protější sedadlo. Dívka s těžkým oddechováním vběhne do autobusu:,,Díky moc!" Usměje se a sedá si. ,,Není zač," vrátím jí úsměv. Vytáhne knížku a pozorně se začte. Když vystupujeme věnuje mi ještě krátký úsměv.
Do práce dorazím o pět minutek dřív, takže si stihnu dát ještě kafčo. Dnes mám delší pracovní dobu, ale pak mám volný celý víkend.
Kolem půl osmé dorazím domů a zjistím, že brácha s tátou odjeli pryč. Nechali mi vzkaz, že přijedou v neděli k večeru. To mě naplní neuvěřitelnou energií. Dám si něco k večeři a půjdu se projít s Lori. V půl deváté vyrážím, už není moc teplo, takhle večer. Zapínám bundu až ke krku a sleduji Lori jak dovádí mezi spadaným listím. Jdu za metro na pole tam se Rorinka vyřádí. Stojím na okraji pole a dívám se na kopec. Spatřil jsem postavu zachumlanou do černého kabátu. Když se ohlédne mým směrem zarazí se a po chvíli mizí mezi vysokou trávou. Nevšímám si toho a jdu na opačný konec pole, vkročím do trávy pod kopcem a Rori za mnou. Je legrační jak hopsá v trávě. Najednou slyším vzlykání, vychází od nedalekého stromu…
Obejdu tedy strom a spatřím ji… jak pláče a vlasy jí padají do tváře. Stojí zády opřená o strom a její nekonečně uplakané oči mě uvádějí do rozpaků. Trvá delší chvíli než si mě všimne. Beze slova jí podám kapesník, věnuje mi uplakaný úsměv. Osuší pár slz, ale pláče dál. ,,Jsi v pořádku?" Zeptám se a ona zavrtí hlavou, ale neřekne ani slovo. Položím jí ruku na rameno a zajíkavým hlasem se zeptám, co se stalo. Stále mlčící se na mě podívá a já pochopím, že mi to nemůže říct. ,,Můžu pro tebe něco udělat?" Pohlédne skrz slzy směrem na pole. Jen se usměji a pomalu k ní přistoupím a podám jí klíče, které leží vedle ní. Cítím, jak se chvěje. Vnímám vůni jejích vlasů a parfému. Chvíli jsme tam beze slov stáli. ,,Pojď, doprovodím tě domů." Prolomím najednou nekonečné ticho. Pohlédne na mě a já vidím, jak jí slzy stékají po tvářích přes rty a kapou na zem.
Jdeme směrem k velké silnici. Neříkáme nic. Rori poslušně cupitá za námi. Přecházíme silnici, přesto že jsme na přechodu auta jezdí bezohledně. Vcházíme do vozovky a na tenký ostrůvek. Ona chce vstoupit do druhé části silnice, ale já ji stáhnu zpět a okolo projede auto, aniž by přibrzdilo. Omluvně na mě pohlédne. Usměji se a mrknu. Konečně se usměje, její tvář se leskne slzami. Když přejdeme silnici uvědomím si, že jsem se ani nepředstavil: ,,Promiň, ani neznáš mé jméno. Jmenuji se Martin, ale říkají mi Marvin a tohle je Rori Mrknu směrem k fence. Podávám jí ruku. ,,Já jsem Michala." Má příjemný stisk. Vydáme se pěšinou mezi keři, už je tma a lampy už zažehly svůj neuhasínající plamen. Mezi paneláky spatřím pár známých lidí. Asi u třetího paneláku se zastaví: ,,Tak, tady bydlím." Jen kývnu a dívám se na ni. ,,Kde bydlíš ty, asi nebydlíš daleko viď?" A podívá se na Rori, která se prodírá trávou. ,,Bydlím kousek, vedle hřiště." ,,Aha," řekne zadívá se tím směrem. ,,Už musím jít, už tak je pozdě, díky za doprovod a zase někdy." Nervózně mrkne na hodinky na levé ruce. ,,Tak jo, nemáš zač. Ahoj." A mávnu na pozdrav. I ona zamává a mizí v baráku. ,,Rori, pojď jdeme domů! Už je pozdě." Je asi deset hodin, když dorazím domů. Nemám na nic náladu, takže si lehnu k televizi a přemýšlím, copak se Míše stalo. Je to hezký jméno, říkám si a usínám na gauči….

Sobota:
Vzbudí mě kňučení Rori, je totiž kolem dvanácté hodiny. Rychle na sebe něco hodím a jdu s ní ven. Když se vrátím prohlédnu lednici, co si dám obědu. Jsou tam šunko-fleky, naložím si plný talíř. Vše ve mně mizí jako v bezedném hrnci. Po jídle jsem příjemně unaven a přemýšlím co budu dělat. Mám pár volňásků do kina, ale samotnému se mi nechce. Ještě krátce vyvenčím Rori. ,,Tak pojď obludo." Prohodím mezi dveřmi. Sejdu schody po dvou z druhého patra a projdu okolo hřiště. ,,Ahoj," zdraví mě kdosi. Otočím hlavu a spatřím Míšu. ,,Ahoj." Vykouzlí unavený úsměv, ale i přesto mě to potěší. ,,Tak co, už je to lepší?" ,,Hm." Pokrčí rameny, najednou za ní přiběhne retrývr. ,,Ten je tvůj?" Kývne. ,,Jmenuje se Set," ,,Hezký jméno," procházíme se po parku a naši psíci dovádějí. ,,Míšo?" ,,Ano," ,,Co děláš kolem šestý?" ,,No nevím, proč?" ,,Nechtěla bys jít do kina?" Zaváhá. ,,Dobře…" Věnuji jí krátký pohled do očí, ale ona uhne. ,,Tak se sejdem v šest u metra?" ,,Tak jo." Kývne. Doprovodím jí domů a pak musím dát domů Rori. Musím skočit něco nakoupit a trochu poklidit, když už tu nikdo není.
Kolem čtvrt na šest něco sním a pak se začnu oblékat. Zamykám byt, potkám souseda a ten si něco pod nos zabrblá, snad to měl být pozdrav. Už z dálky vidím Michalu s jejími rozpuštěnými vlasy. Moc jí to sluší. Opět měla černý kabát, džíny a boty na menším podpatku. ,,Ahoj," ,,čauky." Stále má unavený obličej a bylo vidět, že plakala. Asi to nemá jednoduché. ,,Snad ti to aspoň trošku zlepší náladu." ,,Určitě," šibalsky na mě mrkne, když nastupujeme do metra a jedeme na Anděl. Povídáme si o našich zájmech, sourozencích no prostě, aby nestála řeč. Zjistím, že má staršího bráchu Davida a žije s tátou. Než jsme stanuli před kasou, domluvili jsme se, že půjdem na 3:15 zemřeš . I když mi to Michala vymlouvala a s úsměvem říkala, že se bude bát. Jen jsem se usmál a dodal jsem: ,,Jdeš tam přece se mnou ne? Tak to se není čeho bát…" Přistihl jsem se, jak s ní flirtuji, bylo mi to příjemné.
V kině se párkrát sklonila a zakryla si oči a já jsem se tomu jen smál. Občas na mě pohlédla, jako by chtěla něco říct, ale pak se zase otočila zpět. Aspoň na chvíli jí zmizel pláč a smutek z očí… když jsme vyšli z kina usmívala se. ,,Zajdem ještě na kafčo?" Pohlédla na mě, chvíli váhala, ale pak přikývla. Sedli jsme si do kavárny a za chviličku přiklusal číšník a ptal se co si dáme. ,,Já si dám presso," řekl jsem ,,A vaše slečna?" ,,Čokoládu prosím," odvětila. Číšník si vše zapsal a odběhl pryč. ,,Nakonec to byl docela zajímavej film…" Řekla a pohrávala si ze solničkou. Díval jsem se na její tvář. Měla dlouhé řasy a oči zvýrazněné černou tužkou, rty měla plné a určitě by stálo za to se jich dotknout. ,,Tak… tady to je." Položí přede mě číšník hrnek s kafem. ,,Děkuji," i Michala poděkuje a usměje se na něj. ,,Chtěla bych ti poděkovat Marvine…" ,,Za co?" ,,Za to, že jsi mi…" Spatřím neklid v její tváři. Na půl smutně a na půl nechápavě dokončím větu: ,,Pomohl…?" sklopí oči ,,Ano," ,,Ale…" mávnu rukou. ,,Nic jsem neudělal," ,,Ale jo, dík." Za míchala čokoládu, nasypala do ní cukr a znovu ji zamíchala. Otřela lžičku o okraj hrnečku a podívá se na mě. ,,Mám teď hodně špatné dny." Pochopil jsem, že mi více neřekne.
A tak jsem raději přehodil strunu. ,,Všiml jsem si, že je u nás pouť." ,,Taky jsem okolo ní jela," Usrkla čokolády, já vyndal lžičku z kafe a položil ji na talířek jako ona. Povídali jsme si snad tři hodiny! Bylo mi fajn.
Domů jsem dorazil po jedenácté. Na druhý den jsme se domluvili, že společně navštívíme pouť. Když jsme se loučili, krátce se dotkla mé ruky. Došel jsem s Rori, dal jsem si horkou koupel a ulehl k televizi, u které jsem samozřejmě usnul na gauči.

Neděle:
,,Já už vstávám Rori!" Vzdávám se a vyhrabu se z pelechu, když mě už po třetí budí olizováním obličeje. Vyčistím si zuby, oholím se, vyvenčím Rori a usmolím si něco k obědu…
U kolotoče se mrknu, jak jsem na tom finančně. ,,Ahoj," vyruší mě kdosi. ,,Čau," odpovím, když si uvědomím kdo to je. byl to kamarád ze školy Dave. ,,Tak co Marvine, jak žiješ?" ,,Ale jo jde to." ,,Kam jdeš?" ,,No s jednou slečnou na tu mini pouť." Pohodím hlavou tím směrem. Protočí se mu panenky: ,,Tak to já raděj jdu." Usměje se a Mávne na pozdrav. ,,Čau Dave," oplatím pozdrav. ,,Ahoj," zdraví mně Michala. ,,Co ti chtěl můj brácha?" ,,Ahoj, to je tvůj brácha?" ,,Jo!" Nechápavě na ní hledím. Že má mladší sestru jsem věděl, ale že to je Michala jsem netušil. ,,Jak jsi se vyspala?" Zeptám se abych se uvedl do rovnováhy ze zjištěných novinek. ,,No, nic moc," Zamručí.,,V kolik jsi šla spát?" ,,Chvíli jsem ještě byla na ICQ." ,,Ty máš ICQ?!" ,,No jasně, většinou u něj sedím večer." ,,Dáš mi tvoje číslo?" Ptám se s nadějí v hlase, když přecházíme silnici. ,,No tak jo…" Dala mi číslo a povídáme si o škole a kamarádech…
Na pouti jsou dvě maringotky se střelnicemi a pár atrakcemi. Samozřejmě stánek s popcornem a cukrovou vatou. Oba dva jsme vyzkoušeli střelnici já se trefil dvakrát a Míša jednou. Podám jí i ty květiny co jsem vystřelil já a políbím ji na ruku jako ze starého filmu. Trošku zčervená a sklopí zrak. Vyblbneme se i na kolotočích a zakončíme to cukrovou vatou, protože popcorn Míša nemá ráda. Cestou domu se bláznivě smějeme jednomu příběhu co mi vyprávěla. Konečně je v lepší náladě. Loučíme se krátce po osmé.
Doma zasednu k notebooku. Přidám Míšu do adresáře.

AHOJ MíŠO, TAK UŽ JSEM DOMA A ODPOČÍVÁM TÁTA S BRÁCHOU UŽ JSOU TAKY DOMA TAKŽE JE TU PLNO. CO TY?

NO JÁ PRÁVĚ JÍM, MĚLA JSEM FAKT VELKEJ HLAD:), CHYSTÁM SI DO ŠKOLY, VŮBEC SE MI TAM NECHCE. A NECHCE SE MI BRZO VSTÁVAT.

NO TO MĚ TAKY NE! NEMÁM RÁD RANNÍ VSTÁVÁ NÍ.

JO TO JÁ TAKY NE, UVIDÍME SE ZÍTRA RÁNO V BUSE?

NO JASNĚ… POKUD NEZASPÍM HH… =)

TAK ZATÍM DOBROU NOC A PĚKNÉ SNY..

DOBROU! =)

Vypnul jsem notebook a šel jsem se umýt.
V posteli jsem ještě chvíli přemýšlel o Michale, když jsme courali po pouti, chytla mě za ruku a táhla mě k horské dráze a bláznivě se při tom culila. Vypadala konečně na chvíli šťastně, je to fajn holka.

Pondělí:
Ráno jsme se s Míšou potkali na zastávce a povídali jsme si o pouti a jaké atrakce nám tu chybí. I v autobuse jsme klábosili o všem možném, nakonec jsme se dostali ke vtipům. Moc jsme se nasmáli. Na Andělu jsme se rozloučili letmým polibkem na tvář z každé strany a každý jsme pádili jiným směrem.
V práci to dnes utíkalo ani jsem se nestihl rozkoukat a už jsem měl jít domů. To bylo asi tím, že bylo co dělat. Tak jsem se převlékl a loudal jsem se na zastávku, když jsem potkal Míšu, objala mě a vlepila mi pusu na obě tváře. Hezky se usmála a řekla mi, že se na mě těšila.
V autobuse jsme si vyprávěli zážitky z předchozích sedmi hodin. ,,Jdeš dnes večer se Setem?" ,,Jo jdu, mohla bych jít na pole." ,,Můžem jít venčit spolu jestli chceš." ,,No proč ne," usměje se a dotkne se mého lokte. ,,Zítra mám od devíti, ale zase mám do půl čtvrté a ve středu a ve čtvrtek taky." To mě mrzí. Pomyslím si. Hledím na ni. Loučíme se na kolotoči a já slíbím, že se kolem šestý stavím.
Najím se, pomůžu bráchovi s úkolem z matiky, přečtu pár stránek z knížky kterou mám rozečtenou. Na chvíli jsem usnul a brácha mě vzbudil v půl šestý. Hodil jsem něco na sebe a pomalu se blížím k jejímu baráku. Už na mě čeká u vchodu. Přinesla mi jablko ,,Díky," poděkuju a s chutí se do něj zakousnu. Když vyvenčíme naše chlupaté přátele loučíme se a domluvíme se, že se uvidíme v pátek ráno. ,,Tak ahoj," řeknu a mávám na pozdrav. ,,Ahoj, bylo mi fajn." Mává… pošlu jí vzdušnou pusu a ona ji chytí a schová do kapsy…

Úterý, Středa a Čtvrtek:
Tyhle tři dny utekly jako voda. Moc jsem se těšil na pátek.
Pátek:
Ráno na mě Michala mává už z dálky. V autobuse sedíme oba dva vzadu a podezřele mlčíme. ,,Co děláš dnes večer?" Ptá se a dotkne se hřbetu mojí ruky. Jsem tak překvapen, že nejsem chvíli schopen slova. ,,Nevím proč?" ,,Nechceš se jít projít?" ,,No jasně," kývnu hlavou a sleduji její vlasy, které jí právě spadly do čela, jelikož jsem vjeli do zatáčky. Hledíme na sebe… odhrnu jí vlasy z čela a políbím ji pokládám ruku na její krk, ale ona znejistí. Odtáhne své rty od mých. ,,Promiň," omluví se. Nepochybuji, že se jí to líbilo. ,,Ne ty promiň." Odmlčím se. Cesta ubíhala tak pomalu, oba dva jsme byli nervózní. ,,Tak ahoj, pěkný den. Sejdeme se v osm hodin na kolotoči." Jen kývne a mává mi na pozdrav.
Celý den myslím na Míšu a nemůžu se soustředit.
Když dorazím domů vrhnu se obléhat ledničku a následně upaluji do sprchy. Táta s bráchou jsou zase pryč.
V osm už přešlapuji nervózně u kolotoče. ,,Ahoj," vítá mě Míša a vidím zase ty její smutné oči, jdeme za metro a naši psíci dovádějí. ,,Musím ti něco říct," promluví znenadání. ,,Já taky," zní má odpověď. Několik minut mlčíme. Otočí hlavu mým směrem. Chvíli na mě hledí a pak se rozpovídá tichým hlasem: ,,Je to asi dva týdny co se to stalo." Kývnu a pozoruji jak se jí lesknou oči. ,,Byla jsem ve škole a najednou mi táta volal ať přijdu domů, že s učitelkou to domluví." V očích jsem viděl její zrcadlící se bolest. ,,Jela jsem domů a přemýšlela co mi asi chce říct." Začaly jí téci slzy. Posadila se na kamennou zídku a sklonila hlavu, slzy jí stále tekly. ,,Přišla jsem domů a zdravím: ahoj mami ahoj tati. Usmívala jsem se, ale odpověděl jen táta. Ptala jsem se, jestli mamka šla nakoupit. Táta zavrtěl hlavou a začal plakat. Co je tati, ptám se a položím mu ruku na rameno. Chvíli mlčel a pak se na mně podíval a řekl… mamka už nepřijde, měla srdeční embolii a … hlas mu klesl a zmizel kamsi… Zemřela. Utekla jsem do pokoje a tam jsem se zhroutila. Táta ke mně vztáhl ruce, ale nezmohl se na nic. Oblékla jsem si kabát a utekla jsem ven, na kopec. Viděl jsi mě a pak jsi mě našel ty…" Hlas se jí zlomil a ona začala vzlykat. Vzal jsem jí do náruče a šeptal jí: ,,No tak spolu to zvládneme uvidíš." Pohladím ji rukou po vlasech a tisknu ji k sobě pevněji. I ona se ke mně tiskne silněji. Cítím jak její smutek prochází skrze mě. Když se naše těla od sebe vzdálí hledím jí do tváře. Uvidím ty její nekonečně uplakané oči. Vezmu její tvář do dlaní a utírám slzy, zavře oči a vychutnává si každý můj dotek. Pomalu přiložím mé rty k těm jejím a dlouze jí políbím. Když odpoutám své rty hledí na mě a já na ni, slzy jí stále tečou a kapou na kamennou zídku. Chci něco říct, ale nestihnu to, protože mě začne líbat. Cítím horkost jejích rtů, cítím jak si hraje. Obejme mě. A já jí šeptám: ,,Míšo, princezno moje. Zamiloval jsem se do tebe. Chci ti být oporou, chci tě ochránit před zlem tohoto světa… chceš abych ti byl tak blízko?" Ona zavře oči a promluví ubrečeným hlasem: ,,Ale ty už mi blízko jsi…!"

Takhle začala naše láska. Chránil jsem ji a nedal jsem na ni dopustit a o lži nebo podvodu nebyla řeč. Na to nepomyslel ani jeden z nás. Určili jsem si pravidla. Byl to neuvěřitelně volný a svobodný vztah a přitom jsme byli ,,spoutáni" naší láskou. Já se naučil něco od ní a ona naopak ode mě. Miloval jsem ji, tak jako nikoho, dávala mi neskutečný pocit energie a života a i když jsem byl o čtyři roky starší cítil jsem se mladý…

O měsíc později:
Občas jsme jen tak leželi a mazlili se, bylo to nádherné. Slyšet její vzdechy a cítit její chvějící se tělo, líbat její hebkou kůži, která byla rozpálená jako písek na pláži. Slyšet její zrychlený dech mi připadalo jako ten nejnádhernější šepot. Když mi šeptala ,,Miluji tě," byl bych pro ni schopen udělat cokoli. Měli jsme občasné problémy. Často plakala kvůli své mamince. Vždycky jsem to na ní poznal i když to zapřela. Časem jsme to vyléčili… a teď už je to lepší nepláče a má tolik síly…

Pátek:
Táta odjíždí k babičce a brácha spí u své přítelkyně nabídl jsem Mišce aby u mě spala. S radostí přijala a v šest hodin prý přijde.
Šestá hodina se blížila, v šest slyším zvonek a Rori se žene ke dveřím. ,,Ahoj Lásko," ,,Ahoj Broučku," Zdraví mě a vrhá se mi kolem krku. Líbám ji… a ona mi zasype tvář lehkými polibky.
Sedíme u televize a díváme se na Pretty woman. Po chvíli zjistím, že usnula. Je tak sladká, když spí. Probudila se asi ve čtvrt na osm. Dali jsme si večeři, než Míša dojedla rozložil jsem gauč a rozestlal. Vzal jsem dva ručníky a šel se mrknout do sprchy. Míša uklidila věci ze stolu. ,,Chceš jít první? Já se umyju až po tobě," Zeptám se galantně. kývne a vezme si noční košili. Dívám se na televizi, pak se ale zvednu a vezmu trenýrky a jdu do koupelny. Přes plastové dveře sprchy vidím jak se Míša mydlí. Svléknu se, otevřu dveře a vlezu za ní. Rukama se dotknu její tváře. A políbím ji, ruce mi kloužou po jejím těle. Má nádherné tělo. Zalapá po dechu. Kývne, chce abych se jí dotýkal. Hladím jí po celém těle a zasypávám ho polibky. I ona mi mé něžnosti oplácí…
Když vylezeme ze sprchy. Míša se zabalí do ručníku, má jen ten ručník a nic jiného, mokré vlasy jí spadají na ramena. Nádherně voní. Sednu si na gauč a upravím matrace. Vstal jsem a protáhl jsem se. Míša mě sledovala a pak se zvedla a položila mi ruce kolem krku a políbila mě. Chtěl jsem jí cosi říci, ale došla mi slova jak moc jsem po ní opět zatoužil. Vzal jsem ji do náruče a položil ji na gauč. Milovali jsme se tak jako s nikým na světě. Držel jsem jí v náručí protkaném mými vášnivými polibky. Byla tak něžná a roztomilá… a já ji chtěl být co nejblíž. Když jsem dospěl k vyvrcholení tomu nádhernému pocitu rozkoše a návalu energie, opětovného pocitu odcházení a přicházení… Myslel jsem na její nekonečně uplakané oči, vlasy vlající ve větru, jak jsem ji viděl poprvé, náš první polibek… bylo mi tak nádherně. Když jsem spatřil jak se její tělo zmítá a ona se tak trošku bránila připadala mi tak nevinná. Bál jsem se abych jí neublížil. Náhle vykřikla a prsty se mi zaryla do zad. Nebolelo to jen jsem náhle cítil její prsty silněji. Stáhla se v křeči a když se uvolnila, pochopil jsem, že dosáhla vrcholu. Ještě dlouho jsme vedle sebe leželi. Dokonce i ticho se zdálo být šepotem… Bylo mezi námi cosi magického, tu noc jsme se milovali ještě několikrát.

Volné chvíle jsme trávili spolu, do ničeho jsme se nenutili. Zkrátka jsme si užívali jeden druhého.

Ale jednou se stalo něco, co vyděsilo mě i Michaly otce a bráchu.

Čtvrtek:
Ráno jsem jel do práce, večer jsme se měli sejít s Míšou. Měla dnes volno. Najednou mi zvonil telefon a já ho zvedl: ,,Prosím?" ,,Ahoj Marvine…" Byl to Michaly táta ,,Ahoj," ,,Nemáš teď moc práce?" Slyšel jsem nejistotu v jeho hlase. ,,Nene, mám teď přestávku, proč, stalo se něco?" ,,No… Míša se po tobě ptala." Podíval jsem se na hodinky. Bylo půl jedenácté. Mlčel jsem. ,,Jsem v nemocnici, prosím přijeď jestli můžeš, po telefonu ti to nechci vysvětlovat." ,,Dobře za chvíli jsem tam." Oba jsme zavěsili. Naskočila mi husí kůže. Když mi došlo, kam vlastně jedu.
Okamžitě jsem běžel za šéfem, jestli by mě dnes nemohl omluvit z práce, že má přítelkyně je v nemocnici. Překvapivě mi vyšel vstříc. Asi pět minut jsem mu děkoval a pak už jsem pádil do Motola.
Před nemocnicí seděl Michaly otec a já spatřil slzy v jeho tváři. Položil jsem mu ruku na rameno a on mi pokynul, abych si sedl. ,,Co se stalo?" Ptám se a modlím se aby byla Míša v pořádku. ,,Miška…" Chvíli mlčel. ,,Má otřes mozku, zlomenou ruku, modřiny po těle a v obličeji…" Opět mu vyhrkly slzy. ,,Rozseknutý ret, podlitinu na levé tváři a modřinu okolo oka." Otevřel jsem pusu, a zalapal po dechu. Nenechal mě nic říci. ,,Je v bezvědomí na jednotce intenzivní péče, mají podezření na vnitřní krvácení." ,,Srazilo jí auto?" ,,Ne," ,,Co se tedy stalo?" ,,Její bývalý přítel jí napadl a shodil ze schodů." ,,Cože?" Zaťal jsem pěst, ve výhružném gestu, ale on mě za ni chytil: ,,Hlavně žádné hlouposti, nech to na policii. Hlavou mi běžel ten hrůzný scénář.
Tohle jsem vyslechl od staré sousedky, která šla s košem." ,,A proč něco neudělala?!" ,,Volala policii, je to stará paní." Povolil jsem pěst. ,,Chci jít za ní!" Oba jsme beze slova vstali a šli jsme chodbami a mě to připadalo jako věčnost. Když jsem na ni hleděl přes sklo, připadalo mi to vše jako zlý sen.
Přišel za mnou doktor v bílém plášti. ,,Je stabilizována, párkrát se probrala. Vnitřní krvácení nemá. ,,Vy jste její přítel." Otočí se na mě a soucitně se usměje. ,,Ano," ,,Ptala se po vás." Otočil jsem se zpět ke skleněnému výklenku. ,,Smím jít za ní?" Doktor otevřel dveře, ale sám zůstal u výklenku. Sedl jsem si k ní na židli a chytil ji za ruku. Sklonil jsem hlavu a zadržoval slzy. Snažil jsem se zhluboka nadechovat a vydechovat.
Když ucítím stisk její ruky. proberu se z polospánku. Pohladím ji po zdravé tváři… ,,Marvine…?" ,,Ano?" ,,Já umírám?" Začaly jí téci slzy. ,,Bojím se, bolí to." ,,Já vím, jsem tady s tebou, to bude dobrý." Pohlédl jsem směrem k výklenku, kde stála sestra, která vcházela dovnitř. ,,Jsi silná Lásko, ty to zvládneš, neopustím tě. Nikdy!" Konečně se skrze slzy usměje. ,,Neplač, budeš mít teplotu." Přišel doktor. ,,Tak už jděte musí odpočívat." A nahlédne do karty a pokyne na sestřičku. ,,Přijdu zítra miláčku ano? Miluji tě." Kývla a hleděla za mnou.
Na chodbě jsem spatřil jak Dave (Michaly bratr) se složenýma rukama v klíně sedí a hledí do stropu. Přišel jsem blíž, když mě uviděl zvedl se a objal mě. ,,Jak jsi na tom chlape?" Zeptám se. ,,Já toho jejího bejvalýho zabiju." procedil mezi zuby naštvaně a bezmocně zároveň. Neřekl jsem nic a vzpomněl jsem si na jejich otce.
Když jsem šel domů přemýšlel jsem. Nevnímal jsem okolí. Vzpomněl jsem si, jak o něm vyprávěla. Hrozně ji hlídal a nutil, aby byla pořád s ním. Ona chtěla chodit s kamarádkama po obchodech a na kafe.... A tohle dělal i když byli přátelé, jen si to neuvědomovala. Ona to trpěla. Po rozchodu ji psychicky vydíral a ona nevěděla co dělat. Teď ho párkrát potkala a on ji pozdravil a vyprávěl jak má skvělou přítelkyni a že je šťastný. Miška z toho měla upřímnou radost a myslela si, že je v pohodě. Pořád si dávala za vinu jejich rozchod, protože to ukončila ona. Měla pocit, že mu moc ublížila. S těmito myšlenkami jsem usínal.

O tři dny později
Neděle:
Když jsem za ní přišel seděla na posteli a smála se. Byly za ní její kamarádky. Byla tam i její nejlepší kamarádka Kristýna, kterou znám snad od první chvíle co jsem pro Míšu přišel před školu. Je to fakt super holka. Zrovna odcházely. ,,Ahoj lásko," Podávám jí růžovou růžičku a čokoládu. Vtiskl jsem jí polibek na rty. ,,Jak jsi se měla?" ,,Šlo to, včera tady byla policie a dnes ho chytli." Pohladil jsem ji po jejích černých vlasech. ,,Co chtěli?" ,,Abych jim řekla jak se to stalo." Kývl jsem. ,,Sepsali se mnou protokol." Lehla si. ,,Ukaž mi oči…" Řekl jsem, otočila se hlavou na jinou stranu abych neviděl slzy. ,,Nebreč zlato," Utíral jsem jí slzy. Po chvíli přestala plakat a ukazovala mi co dostala od Kristý. Přišel její bráška a Miška se konečně usmála. Dave jí přinesl plyšáka. ,,Děkuju, co doma zvládáte to beze mě?" ,,Jasně, ale s tebou je to lepší, už se těšíme až přijdeš domů." ,,Jdu pro kafe, chcete něco?" Zvedl jsem se. ,,Já si dám taky jedno." Řekl Dave. Vyšel jsem z pokoje a zamířil za doktorem. Zaklepal jsem a doktor mě pozval dál. ,,Dobrý den," ,,Dobrý den," pozdravil mě a vstal od stolu. ,,Vy jdete asi kvůli slečně Michale že?" ,,Ano," ,,Otřes mozku už je lepší akorát ty modřiny a otlučeniny. Je to silné děvče. Když tu byla policie ukazovali jí fotografie toho násilníka. Plakala, je to pro ní hodně stresu." ,,Já vím, nechci se jí ptát jak to bylo." Doktor kývl a jako by nic přistoupil ke svému stolu a podal mi papír. ,,Ale nevím o tom jasné?" A udělal ve vzduchu neurčité gesto. ,,Děkuji a ještě něco, kdy půjde domů?" ,,Do konce týdne by mohla být doma na domácí léčbu." ,,Děkuji," ,,Nemáte zač, ale zítra mi ten dokument vraťte." ,,Jistě," Byla to kopie Michaly výpovědi. Schoval jsem to a šel pro kafe. ,,Tak tady to je." Podávám Davemu kafe. ,,Dík," společně jsme kafe dopili, rozloučili jsme se a já slíbil, že přijdu i zítra.
Dorazil jsem domů a začetl se do výpovědi.



Výpověď ze dne: 1. října 2005, V Praze
Jméno: Michala Kotrová
Sepsal: Pavel Malý




Dotázaná odpověděla:
,,Ráno jsem normálně vstávala, umyla se a vyvenčila psa. Vzala jsem si tašku do školy zamkla jsem byt a přivolala výtah. Když jsem vylezla z výtahu v přízemí stál tam Petr. Pozdravil a usmál se na mě. Zeptal se mě jak se mám. Usmála jsem se a řekla, že dobře. Obešla jsem ho a vycházela jsem ze dveří, chytl mě za rameno a otočil si mě k sobě. Řekla jsem mu, že to bolí, ale nepustil mě. Vysmekla jsem se mu, chytil mě za ruku. Nechtěl mě pustit. Dal mi facku, přitiskl mě na zeď a ptal se mě proč jsem ho opustila. Řekla jsem, že mi nedával svobodu a omezoval mě. Uhodil mě a já se praštila do hlavy o hydrant na stěně. Chtěl abych ho políbila, nechtěla jsem a tak mě chytil za krk a začal mě líbat. Nechtěla jsem. Odstrkovala jsem ho. Ptala jsem se proč to dělá, dal mi znovu facku. Začala jsem brečet, držel mě tak silně. Vzal mě za ruce a začal na mě křičet. Strkal do mě a já jsem najednou upadla, zvedla jsem se, ale on do mě strčil znovu."
Dotazovaná uvedla, že si nic jiného nepamatuje, probudila se až v nemocnici.











(Vlastnoruční podpis)
_______________




Po týdnu
Neděle:
Míša už je doma, do školy ještě nechodí, ale chodí už ven, hodně odpočívá. Ruku v sádře má pomalovanou obrázky od spolužaček. Modřiny jí zmizely, ret a tvář už má skoro zahojeny a my žijeme jako dřív… Po čase mi sama řekla, co se jí přihodilo, bylo to úplně jiné, než jsem četl na papíře. Cítil jsem její bolest, tu bezmoc. Vlastně se jí ani nedivím. Teď už jsme spolu dva roky…Ona se stala, důležitou součástí mého života. Rád vidím její úsměv na tváři. Její štěstí je pro mě vším. I když občas na ní vidím některá stará trápení.


Tak, tohle byl můj příběh… Snad Vám něco dal, mě naučil milovat a zažívat lásku s někým, kdo opravdu stojí za to. Snad každý z Vás objeví toho/tu pravého/vou. Ale každému podle zásluh. S Míšou plánujeme budoucnost, i když bychom to dělat neměli. Baví nás to, protože víme, že spolu budeme dlouho. Já miluji ji a ona zase mě… v našem vztahu panuje naprostá volnost, nespoutanost, důvěra, tolerance a pochopení… co víc si můžeme přát?


29.11. 2005, 17:56