Duben 2010

Why you look so sad?

24. dubna 2010 v 2:21 | Mončinka |  Příběhy

Why you look so sad

His eyes told me so many sweet words. His mouth told me what his eyes hidden by. I knew that we had tried, without anything I said. Smile indicated something, but I ignored this. I could feel a fleeting touch of his lips on mine. He said a few simple sentences, and thereby touched my soul. If he grabbed me by the hand, I looked at him and smiled. If he told me that after my desires. I guess I know. Smile disarmed me, maybe every time. Nervousness supported my impression that he was not sure of himself, but also me. He had not me read as others. This time I read him. But I did not read until the end. Or I didn´t want? When you looked into my eyes, I was nervous with fright and fear, it learns something that would never have had to learn. That life gives and takes, and this time I took it ...

A true friend is one who first comes when the whole world goes around...

24.4. 2010, 2:09 a. m.

Jsem to já?

24. dubna 2010 v 2:00 | Mončinka |  Básničky
Jsem to já?

Ztratila jsem lásku,
Ztratila jsem vše.
Dal vše v sázku
Já vím, že lže.
Říká, že mě miluje,
Že nemá jinou
Stále mi libuje
Že bude jen se mnou.
Jak jsem naivní a hloupá
Chtěla bych věřit
Na slovo jsem skoupá
Jak mi mohl lásku odepřít.
Ublížil mi hodně
Ranil moje srdce
Mého srdce už není hoden
Uhýbám prudce.
Před touhou a láskou
Láskou ztracenou
Mám jen chvíli pouhou
Pro duši zhrzenou.
Ztrácím se v slzách,
Ve svých stopách.
V jeho náručí,
Srdce mi poskočí.
Už neumím odpustit,
Musím bolest ukončit.
Nemůžu žít,
S tou tíhou dál jít.
V pláči se utopit.
Jako vždy ustoupit.
Už nechci taková být,
A hloupě svůj život žít.
Jenže kdo mě zachrání,
Před hloupým prohraním.

24.4. 2010, 1:59 a. m.

Jak to vlastně je...

24. dubna 2010 v 1:48 | Mončinka |  Básničky
Jak to vlastně je?

Kdybych byla motýl,
tak letím pryč,
Kdybych byla muž,
tak svádím ženu.
Kdybych byla dítě,
tak vyrostu.
Kdybych byla bez práce,
tak hledám.
Kdybych byla hezká,
tak chci být ještě hezčí.
Kdybych milovala,
tak jsem šťastná.
Kdybych nežila,
tak chci žít.
Kdybych uměla kouzlit,
tak každému splním přání.

Jenže motýl nejsem
A tak nikam neletím.
Nejsem ani muž,
takže ženy nesvádím.
Nejsem už dítě
A už dávno nerostu.
Bez práce nejsem
A přesto hledám jinou.
Hezká jsem
A přesto chci být ještě hezčí.
Miluji,
Ale nejsem šťastná.
Žiji,
Ale nechci žít.
Kouzlit neumím,
A plnit přání taky ne…

Není to osud? J
24.4. 2010, 1:43 a. m.

Lady lost in wonderland

21. dubna 2010 v 14:52 | Mončinka |  Příběhy
Lady lost in Wonderland

Why am I so sad? Suddenly I feel like I'm lost in my life and know the right way. I do not know which way to go. I have tears on my edge and I long for a couple of wishes. I was naive, stupid, and I have a little girl. I feel that I can not live like this. But what I do.

Life is long and complicated. But we should use it properly. I think a lot of us would sometimes need guidance. Or a solution .... Everyone occasionally loses its life.

I once met a man. I did not know him. He did not know me. Yet we met. We talked for a few hours long. We were able to sit together in silence and listen to music. I felt full of emotion, just can not describe. I do not know whether it was lust, love or infatuation. He had patience with me, as nobody. Still, I did not know him, I felt like an eternity, and to know we just met a long time. I could say that I love him, but it would have appeared to have no significance. I continue to think of him, just I do not understand how he could so long remain in my head, and especially in my heart. I do not understand. The only thing I understand is that a fabulous kisser and I think when the melting of our common time. I thrill to his touch and caress ... I do not understand. He does not love me and yet I live with these stupid and naive memories ...
14:49, 21. 4. 2010
me and he..

Pro...

3. dubna 2010 v 18:57 | Mončinka |  Příběhy
Pohladil mě a já umírala touhou, nepřestával a já začínala žít. Neuměla jsem slovy vyjádřit pocity. Pohlédl mi do očí a já věděla, že mě má rád. Přesto jsem se zeptala… nevím co jsem chtěla slyšet, sama jsem měla v hlavě zmatek, ale když mě líbal, bylo všechno jasné. Nechci nikoho jiného jen jeho. Na vždy. Padala jsem hluboko a dlouho… když mě líbal, já tála a musel mě držet abych neupadla. Přejel prsty po mé šíji a já propadla tomu pocitu. Nikdy už jsem nechtěla zažít nic jiného, než tohle… cítila jsem dech na svých rtech a tvářích. Dotkl se mých tváří a rtů, tak jako nikdo nikdy. Musel mě štípnout, abych věřila, že to není sen nebo pohádka, abych uvěřila, že je to skutečnost, která nás dva spojuje na věky. Anděl v něm mi šeptal do duše, že mě miluje víc než cokoli jiného. Že jeho život byl beze mě prázdný a tichý. Probudil se ve chvíli kdy jsem se zeptala, zda mě políbí. Políbil mě…Tiše jsem přivírala oči a modlila se ať to udělá znovu a znovu a znovu a znovu….
3.4. 2010, 18:06