Listopad 2009

Moje Monča

10. listopadu 2009 v 16:22 | Mončinka |  Příběhy
To byla Monča


Začalo to asi v druhé polovině prváku. Naše třída byla rozkouskovaná na skupinky. Já se chtěla bavit se všemi, ale to jednoduše nešlo. Kolem druhé poloviny pololetí, jsem se začala bavit s Mončou. Líbilo se mi už jen to, že se jmenovala stejně jako já. Byla to férová holka, svá, hodná. Byla jako já! A žádný kluk nás jednoduše nemohl rozdělit. Plánovaly jsme spolu budoucnost. Trávily spolu spoustu času stejně tak s ostatními děvčaty z této ,,skupinky" (Katkou, Helčou, Janou B. a Janou Č.) Pořádaly jsme různé večírky samozřejmě všechny společně. Ale všem bylo jasné, že já s Mončou jsme nejlepší kamarádky pod sluncem. Vždycky mě dokázala rozesmát. Do dneška to nechápu.Moje rodina si ji zamilovala. Brala ji jako její součást. Měly jsme společné přátele a všichni nás brali jako nerozlučnou dvojku.

Naše krize začala v létě o prázdninách, kdy Monča měla jít na brigádu k jedné stavební firmě. Měla jít uklízet dostavěné byty. Bála se jít sama a tak mi volala, jestli nechci jít s ní, že samotné se jí tam nechce. Jako správná kamarádka jsem neodmítla a hned jsme se domluvily, kdy a kde se sejdeme. Když jsme dorazily na místo Šéf stavby nám rozdal potřeby a nasměroval nás do práce. Probraly jsme spoustu věcí, od školy až po kluky. Bavily jsme se o jednom klukovi Zdeňěk se jmenoval. Říkala, že se jí nelíbí, že by s ním nikdy nechodila, ale že je fajn. Je to jen kamarád. Já přitakala a dál jsme pokračovaly v práci.
Jenže jsme tam byly asi 10hodin a Monče se ke konci směny udělalo zle. A Protože Zdeněk byl poblíž prý že pro nás přijede. Dorazil a my nasedly do auta. Hned se ptal, jak jí je a jestli máme hlad. Všimla jsem si, že jí drží za ruku. Rozhodně mi to neuniklo, ale neřekla jsem ani slovo.Odvezl nás domů. Monča se mi několik dní ani neozvala.

O pár dní později jsem zjistila, že spolu chodí. Nic mi neřekla a to mě mrzelo nejvíc. Od té doby, šel náš vztah od desíti k pěti. Od spolužaček jsem zjistila, že dostala po týdnu zásnubní prstýnek. Za další týden Dvd přehrávač. Vidina peněz, které měl ji asi zaslepila. Jen jsem se tomu smála a trochu pochybovala o jejím rozumu.

Za čas pomluvila nejen mou rodinu, ale i mě a mé přátele! Nevím co jí Zdeněk napovídal, ale rozhodně to byly lži. Tím u mě nadobro skončila a vzala s sebou pár lidí, které jsem měla moc ráda. Maturitní ples v roce 2006 bylo poslední místo, kdy máme fotku spolu. Je to taky jediná kterou jsem si nechala. A taky chvíle, kdy jsme spolu pořádně mluvily. Do konce čtvrťáku jsem se modlila ať už to skončí. Těšila jsem se až odmaturuji a bude konec. Asi to holt nebyla kamarádka pro mě.

Časem jsem zapomněla. Ne tak docela, ale netrápilo mě to tak jako dřív. V nedávné době jsem zjistila, jen jsem se tak doslechla, že se nakonec vzali. Samozřejmě jim to přeji. Nikdy bych nevěřila, že se Monča. Ta Monča moje Monča změní a takhle klesne. Chybí mi. Ale s lhářkami já se nebavím…

Věnováno kamarádům, které jsem ztratila stejně s ní. (Říjen 2009)