Opuštění Andělé

12. listopadu 2006 v 3:14 | Heart Queen |  Básničky
Když andělé pláčí,
Andělé pláčí, když lidé opomínají,
nejvíc na své přátele zapomínají.
Když anděl sedí v rohu sám,
a když už dlouho sedí tam.
Zapomene jaké to je mít rád,
když mu vzali to, co on chtěl dát.
A teď pláče a už ho nic netěší,
ale zapomenout je to nejtěžší.
Bolí srdce, padaj slzy,
zemře proto velmi brzy.
Samota mu nedá spát,
on chtěl, aby ho měl aspoň někdo rád.
Všichni šli za tím svým, co mít chtěli,
a na něj dočista zapomněli.
Zapomněli na ty oči uplakané,
nikdy se ho nikdo už nezastane.
A až si někdo vzpomene,
jeho hrob už dávno vybledne.
Až přítel bude mít slzy na tváři,
anděla v rohu už nespatří.
Přítel konečně pochopí co udělal,
že anděla samotného zanechal.
Možná vzpomene na to jak mu anděl pomáhal,
a že on jen zaváhal.
Ale je pozdě anděl odletěl,
stejně jako ty příteli jsi dávno zapomněl..
14.10 2006, 20:30
Pro ty co na mě zapomněli...Obrazek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se mi povedla tahle pravdivá básnička?

Moc pěkný... 56.3% (9)
jde to.. 18.8% (3)
nelíbí se mi to... 25% (4)

Komentáře

1 nickinc nickinc | 16. listopadu 2006 v 17:17 | Reagovat

Hele, na tebe se nedá zapomenout, to si pamatuj! :o)

2 Heart Queen Heart Queen | E-mail | Web | 17. listopadu 2006 v 14:23 | Reagovat

Na mě? Jak to můžeš vědět...spousta lidí zapomnělo....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama