I v slzách je totiž síla...

11. listopadu 2006 v 14:04 | Heart Queen |  Ostatní
Jsem něžný, jsem krutý, jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij!
Když jsi se narodil/a, plakal/a jsi a všichni kolem Tebe se smáli. Proto žij tak, abys ses když přijde hodina smrti smál/a a všichni, kteří budou stát kolem Tebe plakali…
Jsou chvíle, ve kterých milovanou osobu postrádáš tak moc, že by jsi ji nejraději oživil/a ze svých snů, abys ji mohl/a obejmout. Řekni všem svým přátelům, že na ně nikdy nezapomeneš. Každý z nás je totiž Anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. Mnoho osob přichází a odchází ve Tvém životě, ale jen přátelé zanechají stopu ve Tvém srdci...
Láska se probouzí úsměvem, roste polibky a končí slzami. Milujte se tak často, jak jen je to možné. Věř na lásku na první pohledPro někoho znamenáš celý svět. Někdo by neměl pro co žít, kdyby Tě nebylo. Nikdo si nezaslouží Tvé slzy či pláč a ten, kdo si je zaslouží, Tě nikdy nerozpláče.
Štěstí je cesta a ne cíl cesty.. Neplač, když večer zajde slunce, protože kvůli slzám neuvidíš krásu hvězd. Včerejšek je historií, zítřek tajemstvím. Dnešek je dar. Plamen naděje by nikdy neměl v Tvém životě zhasnout...
Tohle je poselství pro všechny mé přátele. Dopis je inspirovaný moudrostí mých přátel, výchovou a slovy rodičů. Chci se Ti totiž nějak odvěčit za Tvé přátelství... není to dopis, který plní přání, jen ukazuje to co někteří neumí dát najevo... a proto všem takovým ulehčuji jejich touhu ukázat svým přátelům, kolik štěstí a radosti nám přátelé dávají. Právě totiž přemýšlím o svých přátelích...o Tobě! Chci Ti jen ukázat, že přátelé ještě stále jsou a Ty jsi právě jedním z nich. To abys pochopil/a, jestli máš dost přátel nebo naopak jich moc nemáš.
A na závěr...? Pokud tento dopis nepošleš dál, nic se nestane... jen pochopíš, že nemáš žádné přátele.... kteří jsou tak důležití.
A význam přátelství…? Tady je…
Na Olympijském stadionu v Seattlu stálo před nějakým časem devět atletů, všichni mentálně a nebo fyzicky postiženi na startu závodu na 100 metrů. Zazněl výstřel a závod začal. Ně každý běžel, ale každý se chtěl podílet na závodu a vyhrát. Běželi po trojicích a jeden hoch zakopl a spadl, udělal několik kotrmelců a rozplakal se. Těch osm dalších ho slyšelo plakat. Zpomalili a otočili se dozadu. Pak zastavili a vrátili se… všichni… a pak šli, všech devět, držíc se za ramena až do cíle. Všichni diváci povstali a tleskali… a potlesk trval hodně dlouho…
(Tento dopis sepsala Monika Rožníčková, prosím pošlete jej dál… pokud přátelství ještě existuje obletí tento dopis celý svět, můžete jej opsat, okopírovat… nebo poslat mailem…moudrosti jsem získala od mého nynějšího přítele a mých rodičů…a tak různě posbírané…z knih,mailů….) 9.3. 2006, 21:23
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama