Listopad 2006

,,Žibus 1. část"

12. listopadu 2006 v 22:08 | Heart Queen |  Příběhy

,,Žibus…"

Tak, tady mi to podepište. Usměje se mladá paní, která mi před chvilkou dávala těžce vydělané peníze. Úhledně se podškrábnu a mizím s dvěma tisíci v kapse. Vím, že peníze nejsou vše, ale… každý ví své. Pádím domů, cestou chci zajít na kafe a asi dopíšu ten nový příběh, uvidíme. Na Kobylisích nastoupím do prostředního vagónu, protože si nikdy na přestupu nejsem jistá. Ve vlaku moc lidí není. Posadím se a naproti si sedá stará paní a hledí na mně jako by věděla odkud jdu, dost mě to vyděsí takže se raději zaposlouchám do discmena s Chinaski a přemýšlím o mém příběhu… na Florenci přestupuji, musím nejprve vylézt z metra C a pak zase zalézt na trasu B. Je to zdlouhavé, normálně jezdím autobusem 177 na Vysočanskou a z ní rovnou domů, jenže dnes jel dřív autobus číslo 144 tak jsem jela tímhle. Sjíždím po eskalátorech dolů do proudu nezastavujících se lidí Chodících do práce a zase domů. Scházím do podzemky po schodech. Najednou mám pocit, že se mne někdo dotýká. hej! co to děláš! Nějaký mladý muž se na mne podívá, ale raděj se beze slova klidí z mého dohledu. Snad mi nic nevzal. Jsem otočená zády k davu valícímu se z obou vlaků, prudce se otočím a do někoho vrazím. Má kapuci a černé brýle. promiňte, moc mě to mrzí, nezlobte se nedával jsem pozor. Hledí na mne a já na něj. ne to je moje chyba, ale - zarazím se. Sundavám sluchátka od discmena: Ty, teda vy jste… nemůžu uvěřit svým očím, ale on mě zarazí: ne prosím buď ticho, nerad bych aby mne někdo… Kývnu a představím se: já jsem martina. Podávám mu ruku on jen kývne. Kapuci si natáhne více do čela a tiše promluví: pojď jdem odsud aspoň tě líp poznám. Popadám dech, protože nevěřím vlastním uším. Šineme si to Pražskými ulicemi na Václavském náměstí si sedneme do blízké kavárny. Trapné ticho mě dohání k šílenství. vás bych tady nečekala. Řeknu náhle. tykej mi prosim tě. já bych zase nečekal, že mě někdo pozná. Pousměje se, ale to už se blíží číšník. tak co to bude? Pohlédne na mě, chvíli zaváhám: jednu čokoládu prosím. Otočí se i na můj doprovod. a co si dá pán? Znělo to tak ironicky, takže mi cukají koutky, ale samozřejmě na sobě nedávám nic znát. Mě přineste jedno kafe s mlíkem. Odpoví a všimne si mého pohledu na číšníka. copak? líbí se ti? Směje se. ani náhodou. Sleduji co se děje za barem, jako by nic sleduji i toho trošku prostorově náročného číšníka. Opět se blíží k nám nese čokoládu a kafe. Zanechá účet a zase mizí z dohledu. co jsi poslouchala? Ukáže na sluchátka. Chinaski, můj svět mám ji moc ráda. Usrkne kafe: ty teda moc nemluvíš. Zamíchá kafe a vyndá lžičku. já jsem ukecaná až, až, jen nevím co ti mám říct.-cokoliv jsem normální.-jo já vim, ale trošku jsi mě zaskočil.-to nějak zvládnem, vidíš už je to lepší. Kam jsi vlastně šla?-no, původně do kina.-sama?- jo. s kým jiným?- no třeba s přítelem, nebo kamarádkama.- žádného přítele nemám a kamarádky ty šly s tím přítelem.- a na co jsi chtěla jít?- na snouborďáky.- no to bych MOŽNÁ mohl jít s tebou co ty na to?- proč ne to záleží na tobě. ale prej je to puberťáckej film. Ušklíbnu se, to nevadí aspoň se pokocháme a zasmějeme. jak jsi mě vlastně poznala?- tebe nepoznat by byla chyba, vlastně ani nevim. o tobě vim snad všchno co se dá takhle zjistit v naší společnosti, internetu, knížkách a bulvárním tisku. mám vaše cdčka, dvdčka fotky i obrázky…- tak to mě těší. teď jsi si u mě šplhla na oplátku za tebe zaplatím tu čokoládu. Směje se. Ani mě nenechá protestovat. nebudete mít teď někdy koncert? byla jsem na tom posledním v prosinci. stálo to fakt za to. měl ses vidět… směju se a pomalu kráčíme do metra. V metru se rozhlížím po lidech pár lidí nás sleduje, ale nikdo Michala nepoznává je mi to až k smíchu. Najednou si všimne mého zamyšleného pohledu: copak? stalo se něco?- ne jen nechápu, že tě nikdo nepoznal. Kroutím nechápavě hlavou. poznala jsi me ty, každý mě přece nezná a hlavně neposlouchá.- ale v televizi tě vidět museli aspoň jednou. víš kolikrát jsem snila o tom potkat tě?- tak se ti to splnilo.- jo jenže to nemělo být takhle, že tě srazím. Oba se tomu srdečně zasmějeme. Vystupujeme na Andělu. Lidi do mě vráží z tohoto důvodu se raději ukryji za Michala, který mi proráží cestu.
U kina koupíme lístky, jenže film začíná až za tři čtvrtě hodiny. co budem dělat?- to je fuk, cokoliv.- znáš to tady? -jako tady nebo prahu?- tady.- no jasně. Culím se. no a máš nějakej nápad? - no měla bych, ale není to levná záležitost.- jestli to bude sranda tak jdu do toho. - tak jdem. Táhnu ho do ,,Game zóny". Poprvé jsem vyhrála já, ale pak dvakrát za sebou zvítězil Michal. Učil mě řídit virtuální motocykl, ale neměl moc velký úspěch byl na tom stejně jako já. Hráli jsme i stolní fotbal. Užili jsme si spoustu legrace. vybrala jsi dobrý místo, ale už bychom měli jít. Mrkne na hodinky. hm, tak jdem. Usmívám se. V kině mluvíme o mém a jeho názoru na jejich písničky. nejraději mám MůJ SVĚT, MĚSÍC,drobná paralela, klára, jaxe a spousta dalších. - musím říct, že jsi opravdu znalec. - líbí se mi vaše texty, nejsou na jedno brdo a chápu je ve všech slova smyslech. - aha.- já totiž hudbou žiju. prostě se chci bavit. - to ti věřim, já jsem v tvém věku nebyl jinej. kolik ti vlastně je? - 18. tobě je 34 viď? - jo. - jsi rak… - pokračuj… - narodil jsi se 30. června 1970 v jičíně. - fakt? - vlastním jménem jsi novotný. - jsem v oslabení, to není fér! já o tobě nic nevim a ty o mě všechno… - moc toho nevim, třeba jakej jsi doopravdy. - jsem namyšlenej umělec z prahy. - to ti teda nevěřím.- hele už to začíná. Film začal a já přemýšlela jestli to byl osud nebo štěstí… tak tohle byla drobná paralela.
Vycházíme z kina a strašně se smějeme. nevěděla jsem, že je to tak prdlý, až je to pěkný. opravdu jsem se nasmála. - jo já taky… - michale já musím jít domů, nechce se mi už tě asi nikdy nepotkám. možná na koncertě. - když mi dáš číslo na mobil uvidíme se zase zítra, co ty na to? - to si děláš… no jasně, jestli budeš mít čas. - dobře, rád tě zas uvidím. ty asi chodíš do školy co? - jo. - tak já příjdu…, kam vlastně chodíš do školy? - Do drtinovky, je to na andělu. - tak já počkám před školou… - raděj ne to bys taky nemusel přežít. je tam moc holek. počkej u kfc jo tak kolem třičtvrtě na dvě tam dorazím? - no tak dobře dáš mi to číslo? - jo 732 540 239. jen až mi budeš psát, tak se podepiš. kam teď jedeš? - jedu tě doprovodit domu a pak za klukama. - jsi si jistý, že do toho našeho zapadákova chceš? - jasně. - riskuješ tím zdraví. Michal se jen usměje asi mi to nevěří. Vystupujeme na Stodůlkách, lidi si nás prohlíží. Pár jich pozdravím, protože je znám. máte tady pěknou krajinu. - jo? tak to je asi tak všechno. Směji se a nevím co říct. Doprovodí mě před barák. Postavím se na poslední schod a hledím na něj. doopravdy už musím jít už tak jdu pozdě. - počkej aspoň chvíli. - dobře, ale jen na chvilku. - co budem vlastně zítra dělat? - nevím co takhle jít na petřín? - no, to zní docela dobře. hele marti já už taky musím. - tak se měj pěkně a nezapoměň můžeš mi psát třeba celou noc. - tak se uvidíme čau. Mává mi na pozdrav a já postávám na posledním schodě a dívám se jak Michal mizí za rohem paneláku. Mám dobrou náladu znám slavného popového zpěváka Michala Malátného. Je to možný? Říkám si v duchu. Odemknu dveře od vchodu a zamířím k výtahu. Kabina přijíždí svým obvyklým ne moc rychlým tempem, vstoupím dovnitř zmáčknu tlačítko s číslem pět a přemýšlím o dnešním dni. Odemykám a už slyším svého pejsánka, jak škrábe na dveře. promiň miláčku, já na tebe zapoměla to jsem ale zlá panička. On jen zaňafá, vypadá tak sladce jako by mi říkal mám tě rád je to překrásný zlatý retríver jmenuje se Sky a je to chytrej kluk. Je mi trvale věrný a nikdy by mne nepodvedl. Beru vodítko a Skymu je jasné, že se někam jde. Procházka udělala divy provětrala jsem si hlavu. Zítra mě totiž čeká písemka z práva, máme dobrého učitele, ale učit bych se měla. ahoj mami. - čau. Ozve se z kuchyně. Sundávám Skyimu obojek. Mám super náladu a tak mi vše jde od ruky. Chystám si do školy a slyším zvonit mobil: Ahojky Marti, moc jsem si to dnes uzil, a to jen diky Tobe. Tesim se na zitra, nakonec to ze jsi me srazila je nejlepsi vec za dnesni den. J Uvidime se zitra cau Michal M. Úsměv mi na tváři vydržel dlouho chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatovala a odepsala: Ahoj Michale, me se dnesek taky moc a moc libil. Tva společnost je mi velmi prijemna. Zitra pisu pisemku z prava brr… jestli nam zbyde cas rada bych Ti nekoho predstavila hm? M. To se bude divit, směju se a mrknu na Skyiho, který se souhlasně olízne. No, proc ne. Aspon mi ukazes okoli svého bydliste. Krasne sny MM. Tak tohle mi zmrazilo úsměv na rtech, to jsem zase něco navrhla. No pokud chces riskovat sve zdravi, tak klidne. Varovala jsem Te. I Tobe krasne sny. Pozdravuj kapelku. M. Vypínám mobil a začínám se učit. Kolem jedenácté hodiny večer usínám s pocitem dobře prožitého dne.

,,Žibus 2. část"

12. listopadu 2006 v 22:05 | Heart Queen |  Příběhy
Crrr, Crrr. Ticho! mlč, ještě pět minutek.-hm tak ne. Vstávám a jdu si udělat čaj, snídani a svačinu do školy. Snídám pomalu… Dopotácím se do koupelny, samozřejmě se leknu, ale protože mám zalepené oči tak to není zas tak tragické. Když se konečně proberu a uklízím svačinu do tašky, podléhám pokušení lehnout si do vyhřátého pelíšku. Jenže se včas vzchopím a radši si vyberu něco na sebe. Tak tohle ne, jdu s Michalem nemůžu mu udělat ostudu. Je leden a i když svítí sluníčko pořád je ještě zima. Vytáhnu džínovou sukni a barevné triko objevím i punčocháče. Zamykám byt, zapínám kabát a uklidím klíče do postraní kapsy batohu. Na zastávce metra jsem přesně a dokonce mám i noviny Metro. Zpozoruji i pár obdivných pohledů od docela pěkných kluků. Samozřejmě mi to zvedne sebevědomí, ale hlídám si nosánek aby nesměřoval příliš vysoko a pozorněji se začtu do novin. Vidím fotografii Michala Malátného a čtu si článek: …dnes podle deníku metro dorazil Michal Malátný se svou kapelou do Prahy, aby načerpali inspiraci pro své nové album, které mají v plánu… Vytřeštím oči a znovu se podívám na datum, jestli jsem se nespletla. Podle všeho teda ne. Na Andělu vystupuji den co den a setkávám se ze svými přáteli. Na místě srazu nikdo nebyl, raději se nezastavuji a kráčím rovnou do školy. První hodinu máme Techniku Administrativy, což je psaní na stroji. A proto nemám možnost vyprávět své spolusedící můj příběh ze včerejšího dne, je vždy první, kdo se to dozví. Když zazvoní na přestávku stěhujeme se do naší třídy. Padnu do lavice: ahoj martino. - čau kristýno, musím ti něco říct. - no povídej. Zajímá se. Včera, jak jsem říkala, že jedu pro peníze z brigády… - no co? - vrazila jsem do michala… - jakýho? - malátnýho. - to si děláš srandu!? - ne, nedělám byli jsme v kavárně, v kině a pak v gamezoně. hráli jsme stolní fotbal. - ty jo tak to je hustý. ty jsi do něj vrazila? cože? Dělá si ze mě srandu a směje se. to ještě není všechno, dnes jdeme na petřín a pak mu ukážu skyiho. mimochodem jak je to s tim plesem? - na sezení je za dvěstě čtyřicet a na stání za sto dvacet. víš co vem ho tam s sebou. - seš normální? vždyť tam budou hrát jeho písničky a bůh ví co si připravili čtvrťáci. - ne, vem ho bude legrace. - ještě to promyslím, zítra stejně jedu pro šaty. - nějak to nadhoď, dneska. - uvidíme jestli ho někdo pozná tak… - koho? Přidá se do rozhovoru Terka. včera jsem potkala malátnýho. - jo? - no, potkala spíš srazila. Řeknu a začnu se smát, jenže to už přichází učitelka na dějepis. můžete mi říct slečno martino, čemu se tak smějete, pobavte i nás ať se taky zasmějeme. - paní profesorko tady Kristýna mi vyprávěla nějaký vtip. - tak pro příště… - ano. Kývnu, ale mam co dělat abych se nesmála. Profesorka mě ještě párkrát za hodinu napomene a pak už zvoní na přestávku. no tak to je hustý. Řekne Terka o přestávce. Já mu to navrhnu, ale pochybuju. - uvidíme. Řekne Kristýna. koho tam vlastně bereš ty? - no mýho bejvalýho.- fakt jo? - nevím asi spolu zase chodíme, vyloženě nás to k sobě táhne. - to je mi jasný. - jo s klukama je to těžký. A zase zvoní to bych se na to… Dvě hodiny angličtiny mě fakt přivádějí do varu, myšlenkami jsem na jiné planetě, takže když se mě profesorka na něco zeptá nejsem schopná jí odpovědět. Utíká to tak pomalu už jen veřejná správa a občanská nauka. Potom co konečně skončí škola hrneme se všichni z ústavu ven. ahoj martino a užij si to. Zdraví mě Kristýna s Terezou. čau, dík. určitě si to užiju. Směju se a upaluju ke KFC.
Rozhlížím se, ale nikdo nikde, že bych přišla pozdě? Ne to ne….najednou mi někdo zaklepe na rameno. Prudce se otočím a vidím usmívajícího se Michala. čau. - ahoj, víš jak si mě vyděsil? - promiň. Usmívá se ironicky. hele, marti obědvala si něco. - ne. - tak to bys měla. - no ale… -žádný ale jdem do kfc. - tak jo… Rezignuju. Usedneme ke stolu s dvojitým menu na které jsem byla pozvána. Míšo, dnes musím jít dřív domů. musím jet do mělníka. - proč? - máme ples víš, asi za týden. a dnes jedu pro šaty, nechtěl bys jet se mnou? - na ten ples, nebo do toho mělníka? - obojí. - nevím jestli by to bylo vhodný znáš mě asi dva dny… - chtěla bych abys se mnou šel. Zkouším na něj smutný očka, i zamilovaný nosní dírky J a zdá se, že to funguje. jestli teda opravdu chceš a udělá ti to radost, tak začnu shánět oblek. - to si piš! Vrhám se mu do náruče. je to docela dobrý ne? - no jasně. - ježiši já se tak těším. - hele nechval dne před večerem… třeba se ti nebudu líbit. - ty? - jo já. - všem klukům, teda jestli tě mezi ně můžu počítat, to sluší v obleku a u tebe to platí dvojnásob. - když jinak nedáš já ti teda uvěřim. a v kolik jede bus do mělníka? - kolem šestý. - máš nějaký ty šaty vybraný? - ne, ale bude to sukně s korzetem. - aby ses neudusila. - nedělej si ze mě srandu. - dobře… to byla jen legrace. - vždyť já vím. Zvedáme se a vycházíme z KFC. Na Petřín je to pár kroků takže jdeme pěšky. Nahoru vyjedeme lanovkou, projdeme se po parku pod Petřínem a zabloudíme v zrcadlovém bludišti. Z Petřína jdeme pomalým krokem dolů a cestou se stavíme na zmrzlinu. Nic hezčího se mi během dvou dnů nestalo… uvažuji sama pro sebe. A tiše se usmívám, když zrovna nic nerozebíráme. Na Andělu čekáme tři minuty na metro a nastupujeme s davem. Jsme oba tiše a já si Michala prohlížím mám ho ráda. ,,Ne to nemůžeš, vždyť on je slavnej a ty?" Můj vnitřní hlas. Dlouho jsem ho neslyšela. Ale on je tak sladkej, jak to že ho nikdo nepozná? ,,protože nikdo není takovej blázen jako ty!" Aha dík za upřesnění. ,,Nech to prostě plavat." To ale nejde… ,,Všechno jde, na něj nemáš nárok" tak moment, kdo komu rozkazuje… Ticho… Ukončete výstup a nástup dveře se zavírají… příští stanice stodůlky. - martino. - co? - nestalo se něco? - ne jen jsem nad něčím přemýšlela. Vycházíme z metra a blížíme se k mému vchodu. Odemykám a ahoj. Zdraví mě kdosi. čau péťo! Péťa je můj soused, je fakt moc pěknej hraje fotbal za Kyje. A já jsem na fotbalisty ulítlá. Ještě kdysi, to jsme spolu chodili často ven, mi půjčil svůj dres a já v něm spala. Cítila jsem vůni jeho kůže a to přece stojí za to ne? Je mu jednadvacet let, je vysoký, hnědé oči, nazrzlé vlásky, pár pih v obličeji, jemné rysy … no prostě kluk na úrovni. Teda aspoň někdy. Teď už se tak často nevídáme, možná je to má chyba, ale to je ve hvězdách. Možná jel na zápas, jednou mě pozval abych se přišla podívat, protože jsem se mu posmívala. Přivolávám výtah, kupodivu je tady… S Michalem se namáčkneme do kabinky a já zmáčknu tlačítko s číslem pět. Výtah si zažil taky své ostatně jako každý z nás. Když vystupujeme z výtahu mrknu na vedlejší dveře a přečtu příjmení. Otvírám a ze dveří vybíhá Sky. ahoj mazlíku. Drbu Skyiho za ušima. tak tohle je Sky, skyi tohle je michal malátný, včera jsem ti o něm povídala. - ahoj sky. Směje se Michal a drbe mýho mazlíčka na hřbetě. Pozvu Michala dál, divím se že nikdo není doma. Tašku hodím pod stůl do peněženky uložím dva tisíce a peněženku nacpu do kapsy. Tak to je snad vše.
Vyrážíme ven, začalo sněžit. tak tomuhle říkám pravá zima. - to jo. Kývne Michal. Jdeme na metro a vystupujeme až na Nádraží Holešovice odkud jede přímý autobus do Mělníka. Do tohohle malého ,,městečka" to trvá asi půl hodiny. V autobuse jsem usnula a hlava mi dopadla na Michalovo rameno. Zdálo se mi, že mě chrání před veškerým zlem tohohle světa. Probudilo mě až jeho hlazení po tváři a šeptání abych se probudila, že už jsme tady. promiň mi to… Zčervenala jsem, to nic. tak pojď. Vystoupila jsem z busíku, vzala Michala za ruku a vedla ho směrem k obchůdku, kde sídlí mladá paní, která půjčovala mé mamince šaty na svatbu. dobrý den. - dobrý den vy budete asi Martina, viďte? - to jsem přesně já. - tak váš přítel ať se posadí a vy si pojťe vybrat šaty. - míšo tady máš židli. a chci slyšet tvůj názor jo? - no tak jo. Nic nenamítá a já ze sebe postupně svleču všechny svršky až už jsem jen ve spodním prádle. První šaty, které jsem zkoušela měly červený korzet a černou sukni. Druhé měly růžový korzet i sukni, další byly žluté, taky zelené jsem si zkoušela… ale pořád to nebylo ono. Otočím se na Michala a uvidím šaty… tmavě modré s titěrnými kapičkami, které se třpytily. to jsou ony… - co?… Ptá se udiveně Michal, paní se jen usměje a už je sundává dolů z věšáku. Na sebe je obléknu během pár vteřin a nemůžu mluvit jak se mi líbí. Moc ti to sluší marti. - taky si myslím. - už mám vybráno. Směji se, naposled se v nich zatočím a pohlédnu do zrcadla. Vrhám se Michalovi kolem krku, zřejmě mu to dělá dobře stejně jako mě.

Úvod

12. listopadu 2006 v 3:17 | Heart Queen |  Úvod
Zdravím,
návštěvníci mého blogu, ráda si poslechnu vaše námitky a připomínky, popřípadě přidám dle přání ostatních...:)

Opuštění Andělé

12. listopadu 2006 v 3:14 | Heart Queen |  Básničky
Když andělé pláčí,
Andělé pláčí, když lidé opomínají,
nejvíc na své přátele zapomínají.
Když anděl sedí v rohu sám,
a když už dlouho sedí tam.
Zapomene jaké to je mít rád,
když mu vzali to, co on chtěl dát.
A teď pláče a už ho nic netěší,
ale zapomenout je to nejtěžší.
Bolí srdce, padaj slzy,
zemře proto velmi brzy.
Samota mu nedá spát,
on chtěl, aby ho měl aspoň někdo rád.
Všichni šli za tím svým, co mít chtěli,
a na něj dočista zapomněli.
Zapomněli na ty oči uplakané,
nikdy se ho nikdo už nezastane.
A až si někdo vzpomene,
jeho hrob už dávno vybledne.
Až přítel bude mít slzy na tváři,
anděla v rohu už nespatří.
Přítel konečně pochopí co udělal,
že anděla samotného zanechal.
Možná vzpomene na to jak mu anděl pomáhal,
a že on jen zaváhal.
Ale je pozdě anděl odletěl,
stejně jako ty příteli jsi dávno zapomněl..
14.10 2006, 20:30
Pro ty co na mě zapomněli...Obrazek

Přátelé?

12. listopadu 2006 v 3:08 | Heart Queen
Tak prý přátel není nikdy dost... je to možný? Asi jo... občas nevím, kde mi z nich hlava stojí... ale jsou potřeba... tohle má být zároveň poděkování a taky vyvolání takové diskuse... Díky všem přátelům, kteří se na mě nevykašlali... mám vás ráda...

Ztřeštěnej nápad

11. listopadu 2006 v 14:11 | Heart Queen |  Básničky
Ztřeštěnej nápad,
Tak zkus se taky z místa hnout,
a svoje srdce nech volně plout.
Zkus uvěřit, že je možný tohle mít
musíš jenom trochu chtít.
Když rozhlédneš se kolem sebe,
uvidíš nejen sebe.
Zkus si taky něco ztřeštěnýho přát,
zkus a uvidíš, že já Ti to můžu dát.
Proč nevěříš na zázraky,
tak jako na nebi mraky.
Důkaz jsem já co víc,
tak buď to ber a nebo nic…
Vždyť víš co tím chci říct,
nechci slova jen tak mezi sebou plíst.
Dej mi pusu na čelíčko,
vždyť jsi moje sluníčko.
A za ruku mě vem,
ať svět patří všem těm.
Co tohle všechno cítí,
slunce nám všem na cestu svítí.
Jaký chceš důkaz,
mám pro tebe milý vzkaz.
Až budeš se mnou tak Tě políbím,
třeba se Ti už konečně zalíbím.
A Ty pochopíš, že nechci nebe,
že chci jen a jen Tebe.
Chci být s Tebou, chci Tě mít.
A na konec světa s Tebou jít.
Uvidíš jak život se loudá
A že to není bouda..
Nech se srdcem vést,
to se přece nemůže splést.
Dej mi svoje srdce vyplašené,
to mé je celé zblázněné.
Dělám totiž bláznivou věc,
říkám tak miluj mě přec.
Co špatného je na lásce,
když život není v sázce.
Co říct když láska promlouvá.
Životem se mi líp proplouvá…
Nevím co říct ti mám..
Snad jen že Tě víc než všechny ráda mám….
7. října 2006, 17:26:29

Vzpomínky

11. listopadu 2006 v 14:10 | Heart Queen |  Básničky
Vzpomínky…
Až nebe zhasne svoji touhu a lásce upře i tu chvíli pouhou.
Když ode mě odejdeš a na lásku mou zapomeneš.
Slzy skanou na zkrvavenou zeď, chtěla jsem být na vždy s Tebou, ale nevím, kde jsi teď!
Slova na papíře spočinou jako slzy na polštáři, zvrácený osude ty krutý lháři!!
Já miluji… tak jako nikdo jiný a teď musím unést pocit viny…
Že nesplnila jsem to, co jsem chtěla, vzpomínám na ty chvíle, kdy v náručí jsem se Ti chvěla.
Myslím na tu touhu, co jsem ji udržet nemohla, sotva jsem rty od těch Tvých odtrhla.
Cítím teplo Tvého těla, cítím to chvění, na žádná slova jsem se nezmohla.
Tvá náruč je najednou tak vzdálená, jako země bez deště, spálená.
Toužím po Tobě ve mně, chci Ti být blízko jak jen to jde.
Nechápeš tu bolest, co mi působíš, když takhle daleko odcházíš…
Odcházíš za ní, já to vím, ale nikomu to nepovím…
Netušil jsi mé vzrušení, když k milování jsi mi dal znamení.
Když jsi mě líbal po tváři zalité slzami, připadal jsi mi jako krásný neznámý.
Když jsi líbal moje ruce, bušilo mi při tom srdce.
Když jsi mi do ucha šeptal, že mě máš rád, netušila jsem, co se může všechno stát.
Když jsi mi tiše naslouchal a mé ruce do těch svých ukrýval.
Když ležela jsem vedle Tebe a Ty jsi spal, přemýšlela jsem jaký sen se Ti asi zdál.
Když jsi se prostíral ve mně a já v Tobě, nepřemýšlela jsem o tak špatné době…
Miloval jsi mě i já jsem Tě milovala… a každou dívku litovala.
Že Tě nemůže mít a jen o Tobě tajně snít.
Vzpomínám jak sem ležela u Tebe a Ty jsi se na mě díval, očima jako by jsi mi říkal…
Že jsem jenom Tvá, dokazoval jsi mi že mě konečně někdo rád má.
Když jsi mě v posteli přikrýval a tiše jsi se usmíval.
Já nemohla usnout, když jsi zase odcházel, sen mě tím spánkem provázel.
Když jsem se probudila byl jsi pryč dlouho do noci, to asi potřeboval někdo pomoci…
Ale kdo pomůže mě, když probouzím se ve tmě.
Když probouzím se bez Tebe, když nechci čekat abychom měli chvíli pro sebe.
A chci Tě chvíli pro sebe mít, říct Ti že s Tebou chci dlouho žít…
Jak těžké život pochopit, když nemá smysl tady žít…
28.2. 2006, 22:14

Srdce

11. listopadu 2006 v 14:09 | Heart Queen |  Básničky
,,Víc než včera, méně než zítra… ,,Bez Tebe nechci být,
Tak moc ho miluji…" s Tebou jsem taky sám…"

Věnováno lidem…………………

Kteří mi darovali úsměv

ať už od srdce
nebo z lítosti.
Kteří pohladili mou duši,
když jsem nemohla dál,
kteří mě vždy rozesmějí
i v těch nejhorších chvílích života
a těm, kteří mě vzali mezi sebe…
,,Mazlil se s nocí, jako muž, ,,Sex ist ein Schlacht, Liebe
který si tře tvář o křivky a záhyby ist Krieg…" - Sex je bitva, ale
ženského těla…" láska je válka!
Zelená míle díl č.5, str. 62,2. odst. Rammstein 1994

Sexuální hrátky

11. listopadu 2006 v 14:08 | Heart Queen |  Básničky
Sexuální hrátky
Moc se mi stýská,
Tvá přítomnost je mi blízká..
Chtěla bych polaskat Tvé tělo,
chtěla bych aby se vzrušením chvělo.
Chtěla bych líbat Tvoji tvář,
chci abys věděl, že nejsem lhář…
Chci Ti dát celičký svět,
chci Ti říct těch pár dlouhých vět.
Chci Ti splnit každé přání,
chci Tě hladit bez přestání!
Chci cítit vůni Tebe,
chci Ti přinést modré z nebe,
chci cítit Tvé jemné ruce,
chci cítit, Tvé bušící srdce!
Chci abys mé tělo pohladil,
mé chyby do trávy zahodil..
Až slunce za nebesa zapadne,
má tréma najednou opadne.
Až hvězdy na nebe vystoupí,
Tvé rty ty mé ozdobí.
Až ulehneme pod nebe plné hvězd,
naší touhou necháme se vést…
Až měsíc nabídne hvězdám rámě,
my dva budeme se proplétat v trávě!
Až pronikneš do těla mého,
chtěla bych být Tvou láskou i Tvou něhou.
Až budu se v Tvém náručí chvět,
zavřu oči a uvidím celý svět.
Než uhasne plamen svíce,
chci se s Tebou milovat více…
Až promilujeme noc celičkou,
chci být Tvou kráskou, Tvou maličkou…
Až prsty pohladíš tvář moji,
Budu vědět, že mi to za to stojí!!
Až Tvé ruce mé bříško objeví,
má touha, po Tobě se projeví.
Až do vlasů mi vtiskneš polibek,
bude to krásný zážitek.
Až Tvé prsty do mých vlasů zabloudí,
mé rty ty Tvé odloudí.
Podívej na nebe padá hvězdička,
schováme se do klubíčka.
Usínáš a já na Tebe se dívám,
zavírám oči, svou únavu do trávy skrývám.
Slunce se po obloze ráno prochází,
Rosa jak diamanty trávu osází.
Vzbudíš se a políbíš rty moje,
Nejsem pryč, jsem jenom Tvoje…
12:55, 22.9. 2005

Tenderness

Až Tě jeho polibky zanechají chladnou,
a všechny květiny na světě zvadnou
až se Tvé ideje dočista zboří,
nemuč se pozdravy od jižních moří!
Až Ti jeho ,,Miluji" připadne trapné,
a brána do ráje docela sklapne,
až Ti lásku vymluví rozumu síto,
prosím Tě neříkej ,,Je mi to líto"!
Až bílá hvězdička ztratí svou sílu
a růži vyměníš za zlatou žílu,
až Ti můj princi, spadne korunka,
odejdu vzpřímená hrdě do slunka…
17:23, 1.11. 2000

Výčitky…

Brána se zavírá,
mé srdce zapírá,
zbloudilé vzpomínky,
jsou to jen záminky,
budu zas litovat…
Nesmím Tě milovat!!
18:03, 1.11. 2000

Tohle není nemoc J

Onemocněla jsem nemocí,
co léčit se nedá,
bez Tebe lásko jsem celá bledá.
Nemáš ani ponětí,
kolik je lásky obětí!
A jsou živé důkazy,
co je zdrojem nákazy.
Je to srdce a i celé tělo,
mé srdce Tebe si vyvolilo…
22:04, 15.5. 2005

Vzpomeneš si?

Otevři oči a pohlédni mi do tváře,
než ukryji sny do polštáře.
Slunce zachází za modré mraky,
zalezu do peřin a schovám se taky!
Až se hvězdy vycupitají vzhůru,
zažeň zlou noční můru…
Ráno Ti do tváře slunce sáhne,
uvidíš, jak ven Tě to potáhne.
Až si dáš ranní kafíčko,
vzpomeň si na mě maličko!
20:11, 27.6. 2005

Na dobrou noc…

Víš, že se mi stýská moc?
Posílám Ti dobrou noc…
Až se Ti sen bude zdát,
můžeš si své tajné přání přát.
Až se ráno probudím,
vím, že Tě zas uvidím.
A tak než půjdeš spát,
vzpomeň si kdo má Tě rád.
02:13, 20.7. 2005

Jsi!!

Jsi moje láska jediná,
Jsi ta pravá vysněná,
Tu co mám…
A tu kterou Ti dám!
Jsi moje štěstí víš?
Tak přijď si pro mě blíž,
ne jen ve snech Tvých,
ale i ve dne, kdy slyším Tvůj smích.
Kdy cítím, Tvůj zrychlený dech,
ne to není jen v mých snech!
Dobrou kocourku,
nezapomeň na potvůrku,
ta která Tě miluje,
večer k Tobě připluje
a sladce Tě políbí
až se Ti to zalíbí…
00:14, 19.8. 2005

Jsi můj lék

Když jsem smutná,
tak i kapky deště bolí.
Rány se otevřou a naplní se solí,
když pláču, slzy najednou těžké jsou,
jizvy pálí a samy se protrhnou…
Když odcházíš, tak sama si připadám,
netušíš, jakou bolest v tu chvíli prožívám,
i když jsi pryč, tak nejsi sám…
Když jsem smutná,
tak mi slunce kůži spaluje,
oči pláčí a neklid ve mně panuje…
Když pláču i duha na nebi zmizí,
a já připadám si najednou tak cizí!
Když odcházíš, slunce i měsíc zapadá,
má duše do temnoty upadá.
Je to jen má bolest víš?
Jen Ty tu bolest utišíš…
Jsi zkrátka můj lék,
který utiší každý můj brek.
Když už veškerou sílu postrádám,
o kousek Tvé Tě tajně požádám.
Mé tělo bezvládně leží na útesu,
bez Tebe všechnu tíhu neunesu…
když do náručí vezmeš moje Tělo,
cítím jako by náhle oněmělo.
MILUJI TĚ!!!
17:09, 14.9. 2005

Princezna s korálky

Nech si zdát o princezně z pohádky,
co poztrácela korálky,
a když je navlékala na nebe…
narazila na Tebe J
Zamilovala se do Tvého srdce a
vztáhla k Tobě ruce.
Chtěla Ti pomoci z Tvého zármutku
a vytáhnout Tě ze smutku.
Přitiskla své rty k Tvým
a co se dělo dál to už nevím….
23:04, 7.9. 2005

Pohádka

Jsi můj vysněný, z pohádkové knížky,
netušíš, jak moc jsi mi blízký,
když otvírám, tu knížku záhadnou,
neuvěřitelné tužby na povrch se dostanou,
a když otočím první a druhý list,
věř mi, že můžeš si být jist,
že zavřít ji netoužím,
tak jako ráno, když se probouzím.
Chci ještě dlouho spát,
Chci vědět, že mě má na světě někdo rád..
Ale teď už musim jít,
své sny si potají snít,
Tak už taky zalehni.
A na mě se spolehni,
že Tě chladným nenechám,
když se k Tobě zatoulám.
A usnu Ti v náručí,
protože jen tam se cítím v bezpečí…
0:10, 21.8. 2005

Sen o snu

11. listopadu 2006 v 14:07 | Heart Queen |  Příběhy
Sen o snu…
Stála jsem u stolu a česala jsem si vlasy, najednou cítím prsty na mých bocích a jak mi dávají pryč vlasy z krku a šíje. Cítila jsem, jak mě jeho rty líbají… hřeben mi upadl na zem a já se k němu otočila, políbila jsem ho a řekla mu že ho miluji. Políbil mě a hladil mě po bříšku. Rukama mi začal vískat vlasy a líbal mě…Chtěla jsem cosi říct, ale slova se ztratila v náhlém návalu touhy. Cítila jsem jeho dech na krku. Svlékl mi tričko a tiskl mě k sobě, líbal mě po těle. Pomohla jsem mu sundat košili, měl tak nádherné tělo. Svlékl mi triko a díval se na mě. sundal mi podprsenku… Jemně mě položil na postel a ulehl vedle mě. Nemohla jsem se ho nabažit. Byl tak něžný a usmíval se… říkal mi, jak jsem krásná. Nepřestával mě laskat a hladit. Po chvilce jsme leželi jeden vedle druhého nazí…Dotkl se mé klíční kosti a zlehka ji políbil. Zavzdychala jsem a objala ho. Podíval se na mě a já jsem se málem utopila, když jsem pohlédla do jeho očí. Chtěla jsem aby to takhle bylo navždy. Prsty mi přejel po bříšku a pak do mě vnikl… každým pohybem jsem cítila stoupající vzrušení. Šeptal mi sladká slovíčka do ucha. Byl mi tak blízko, rozmazloval mě a já se cítila v bezpečí… dospěla jsem k vrcholu, ale on mě nepřestával hladit a líbat… leželi jsme vedle sebe dlouho dokud jsme neusnuli….
22. března 2006, 21:22

Receptík na Míšu

11. listopadu 2006 v 14:06 | Heart Queen |  Ostatní
Receptík na Míšu
2 kýble samostatnosti
1 kýbl pochopení
2,5 litru snění
2 litry chtíče
2 kilogramy něžnosti
1,5 kilogramu inteligence
1 kilogram vnímavosti
800 gramů touhy
700 gramů moudrosti
0,5 gramů zamyšlenosti
500 gramů lásky
3 hrníčky odhodlanosti
2 hrníčky krásy
3 hrsti odvahy
5 polévkových lžic citu
2 kostky únavy
špetka drzosti
Rozšleháme chtíč, lásku a po té umícháme polevu. Vložíme na 1 hodinu do lednice a necháme uležet.
Smícháme touhu, pochopení, vnímavost a cit promícháme a rozdělíme na dvě poloviny. Do první poloviny přidáme únavu, zamyšlenost, samostatnost a snění. Nalijeme na plech. Do druhé poloviny přidáme inteligenci, moudrost, odhodlanost a odvahu. Dolijeme na plech.
Pečeme 30 minut ve vyhřáté troubě.
Po vyndání necháme vychladnout. Do uleželé polevy přimícháme čerstvou krásu a potřeme vyndaný koláč. Nakonec posypeme špetkou drzosti…
9.1 2006, 22:20

Receptík na Aldu

11. listopadu 2006 v 14:06 | Heart Queen |  Ostatní
Receptík na Aldu:
1 l něhy
2kg pochopení
2,5 l touhy
500 g snění
280 g vnímavosti
3 hrníčky citu
5 hrníčků odvahy
200 g krásy
2 kýble lásky
250 g úsměvu
2 hrníčky moudrosti
3 kostky zamlklosti
pár kapek naivity
lžičku slabosti
polévkovou lžičku vzpomínek
Příprava:
Smícháme 1 l něhy, 2,5 l touhy, 500 g snění a 280 g vnímavosti. Umícháme ve sladké těsto. Dále smícháme 2 kg pochopení, 3 hrníčky citu, 2 kýble lásky, 2 hrníčky moudrosti a umícháme vnitřní náplň… Těsto vlijeme na plech a přimícháme náplň. Dále smícháme 5 hrníčků odvahy, 3 kostky zamlklosti, pár kapek naivity, lžičku slabosti a polévkovou lžíci vzpomínek a uděláme polevu… rovnoměrně rozdělíme na koláč. Zamícháme 200 g krásy a 250 g úsměvu a posypeme koláč. Pečeme ve vyhřáté troubě na mírný stupeň asi 30 minut. Po vyndání necháme vychladnout…
Ať už jsme všelijací… žijeme… tak na to nezapomeň…
10:30, 28.9. 2005

Příběh, co se stal...

11. listopadu 2006 v 14:05 | Heart Queen |  Příběhy
Příběh co se stal…
Byli dva dobří kamarádi,
kteří si spolu rozuměli, trávili společně spoustu času,
dělali blbiny a důvěřovali jeden druhému.
Ona párkrát provedla nějakou blbost,
kterou on neschvaloval, ale i přesto jí odpustil.
Zdálo se, že patří k sobě a že to takhle zůstane navždy.
Ale mezi mužem a ženou neexistuje přátelství,
jedině snad v pozdějším věku.
A to byl ten problém. Ona ho začala milovat.
Milovat jeho pohyby, gesta, to,
co říká a co si myslí. Myslela, že on cítí to samé,
ale neměla odvahu se ho zeptat.
Nechtěla už takhle dál žít,
nechtěla každý večer probrečet,
nechtěla ani chodit s někým jiným,
když myslela jen a jen na něj.
Ráda by ho přestala milovat
a nikdy se s ním už neviděla,
ale když znovu přišel začalo všechno zase od začátku.
Musela mu to říct, ukončit to trápení.
A jednoho dne přišla ta správná chvíle,
kdy si řekla, že už to dál nejde - teď, nebo nikdy.
Dokázala to, řekla mu to. Od odpověděl,
že miluje jinou dívku a chodí spolu…
V tu chvíli se jí zhroutil celý svět.
Smysl života - žít pro lásku - byl pryč.
Myslela si, že jsou pro sebe stvořeni,
že se nenajde nikdo a nic, co by je rozdělilo.
Snažil se jí říct něco čím by jí neublížil,
ale víc už ublížit nešlo. Nechtěl se s ní rozkamarádit,
i když mohl. Poprosila ho o poslední objetí,
aby naposledy cítila, že není na tomhle světě sama,
že je tu i někdo, koho potřebuje.
Někdo, kdo možná potřebuje i ji.
Chtěla si tu chvíli zapamatovat,
pocit, který už niky nezažije. Někdy si představuje,
co bude, až vyrostou. Až on
bude mít svůj vlastní život, ženu a děti…
ale ona by chtěla být
tou ženou a chce, aby to byly jejich děti.
Děti jako vyvrcholení jejich vzájemné lásky.
Ví, že se to nikdy nestane, uvědomuje si to,
ale nechce uvěřit. Co teď?
Pro co má žít? Proč tady má zůstat?

Pro zasmání a dobrou náladu

11. listopadu 2006 v 14:05 | Heart Queen |  Ostatní
Pro zasmání a dobrou náladu
1. Během polední přestávky se posaďte do svého zaparkovaného auta,
nasaďte si protisluneční brýle a miřte fénem na kolemjedoucí vozy.
Sledujte, jestli zpomalí.
2. Zavolejte na svůj vlastní záznamník a zanechte si vzkaz, aniž
byste se pokoušeli měnit svůj hlas.
3. Trvejte na tom, že vaše e-mailová adresa je:
Xena-Warrior-Princes@vašefirma.cz
nebo Elvis-the-King@vašefirma.cz
4. Pokaždé, když vás někdo o něco požádá, zeptejte se, zdali si k tomu
přeje hranolky.

5. Vybídněte své kolegy, aby se k vám přidali v synchronizovaném
baletu na židlích.
6. Postavte odpadkový koš na váš pracovní stůl a přilepte na něj
štítek "příchozí pošta".
7. Vytvořte si fobii ze sešívaček.
8. Po tři týdny nahrazujte normální kávu v kancelářském kávovaru kávou
bez kofeinu. Jakmile se celé osazenstvo zbaví návyku na kofein, začněte
jim vařit pořádného turka z pravé kávy.
9. Do šekové knížky si u všech šeků zapisujte jako účel vystavení -
"za sexuální služby".
10. Na vše, co vám ostatní říkají, odpovídejte se slovy: "To je to, co
si myslíte."
11. Všechny věty zakončujte prohlášením: ".přesně jak pravilo staré
proroctví."
12. Nastavte jas na monitoru tak silně, aby intenzívně osvětloval celé
vaše pracoviště. Pokud se někdo bude divit, řekněte, že se vám to tak
líbí.
13. Nepoužívejte žádná interpunkční znaménka.
14. Pokud možno, co nejčastěji místo chůze poskakujte.
15. Ptejte se lidí, jakého jsou pohlaví. Po jejich odpovědi se
hystericky rozesmějte.
16. Při dotazu na účel vaší služební cesty uvádějte -"služební cesta".
17. Při opeře zpívejte spolu s účinkujícími.
18. Jděte na recitál moderní poezie a zeptejte se, proč se verše
nerýmují
.
19. Zjistěte si, kde nakupuje váš šéf a kupte si přesně stejné oblečení. Noste je vždy den nato, co šéf. (Tento systém je obzvlášť
účinný, je-li váš šéf opačného pohlaví než vy.)
20. Posílejte všem zaměstnancům ve vašem podniku e-maily o tom, co
právě děláte. Například: "Pokud by mne někdo potřeboval, budu na
pánských záchodcích ve druhém patře, první kabinka zprava."
21. Kolem vašeho pracoviště rozestřete moskytiéry a po celou pracovní
dobu přehrávejte kazetu se zvuky džungle.
22. Svým přátelům říkejte alespoň s pětidenním předstihem, že se na
jejich večírek nedostavíte, protože na to nemáte náladu.
23. Zavolejte na linku důvěry a nic neříkejte.
24. Požádejte své spolupracovníky, aby vás oslovovali vaší starou
trempskou přezdívkou "Tvrďas".

25. Při vybírání peněz z bankomatu vykřikujte: "VYHRÁL JSEM, VYHRÁL
JSEM! Tento týden již potřetí!"
26. Při odchodu ze zoologické zahrady začněte běžet směrem k
parkovišti a křičte: "Zachraň se, kdo můžeš, utekli jim!"
27. Svému šéfovi řekněte: "Ty hlasy v mé vlastní hlavě mne nijak
neobtěžují,ale hrozně mi vadí ty hlasy ve vaší hlavě!"
28. Po večeři svým dětem řekněte: "V rámci úsporných opatření se
budeme muset jednoho z vás zbavit."
29. Pokaždé, když spatříte koště,
zvolejte: "Miláčku, tvá maminka přijela!"
A poslední rada, jak si udržet zdravou hladinu šílenství.

30. Pošlete těchto třicet rad všem lidem, které znáte a to dokonce i
tehdy, pokud vám je oni sami poslali nebo vás výslovně požádali, abyste jim podobné blbiny neposílali.
:)

Pro toho co odešel beze slova..

11. listopadu 2006 v 14:04 | Heart Queen |  Básničky

Pro toho co odešel beze slova…

Moc Tě postrádám
I když se s Tebou pohádám
Chybí mi Tvůj dech
Až přijdeš blíž v mých snech
Lásko musím Ti něco říct

Šeptám Ti už musím jít!

21.5. 2004

Co bych chtěla? Tebe…

Nejraději bych Tě chytla za ruku,
A odtáhla na louku…
Kde bychom byli sami celý den
Zavíráš oči je to krásný sen
Políbím Tě na Tvé rty
Cítím, že má láska jsi jenom Ty
Tisknu Tvou horkou dlaň
Jsme oba nazí, kolem je pláň
Chvěješ se vzrušením, a vstáváš
Líbáš mě po těle a tím mi najevo dáváš
Že po mě toužíš, stejně jako já po Tobě
Nic než vlasy a ruce nemáme na sobě
Když do mě vnikáš vše se tak krásné zdá
Tvé rty objevují tajná místa má
Padáme do trávy, stébla nás hladí
Jsi jen můj, jsem ráda, že jsi tady
Trochu se bráním a zmítám v Tvém náručí
Jak uspokojit Tvé tělo mě jistě naučíš
Nekonečný orgasmus s Tebou prožívám
To, že Tě miluji Ti do ouška pošeptám
Noc černá přikrývá naše těla
Vím, že je to správné, že jsem to tak chtěla….
24.6. 2004

I v slzách je totiž síla...

11. listopadu 2006 v 14:04 | Heart Queen |  Ostatní
Jsem něžný, jsem krutý, jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij!
Když jsi se narodil/a, plakal/a jsi a všichni kolem Tebe se smáli. Proto žij tak, abys ses když přijde hodina smrti smál/a a všichni, kteří budou stát kolem Tebe plakali…
Jsou chvíle, ve kterých milovanou osobu postrádáš tak moc, že by jsi ji nejraději oživil/a ze svých snů, abys ji mohl/a obejmout. Řekni všem svým přátelům, že na ně nikdy nezapomeneš. Každý z nás je totiž Anděl s jedním křídlem. Abychom mohli létat, musíme se obejmout. Mnoho osob přichází a odchází ve Tvém životě, ale jen přátelé zanechají stopu ve Tvém srdci...
Láska se probouzí úsměvem, roste polibky a končí slzami. Milujte se tak často, jak jen je to možné. Věř na lásku na první pohledPro někoho znamenáš celý svět. Někdo by neměl pro co žít, kdyby Tě nebylo. Nikdo si nezaslouží Tvé slzy či pláč a ten, kdo si je zaslouží, Tě nikdy nerozpláče.
Štěstí je cesta a ne cíl cesty.. Neplač, když večer zajde slunce, protože kvůli slzám neuvidíš krásu hvězd. Včerejšek je historií, zítřek tajemstvím. Dnešek je dar. Plamen naděje by nikdy neměl v Tvém životě zhasnout...
Tohle je poselství pro všechny mé přátele. Dopis je inspirovaný moudrostí mých přátel, výchovou a slovy rodičů. Chci se Ti totiž nějak odvěčit za Tvé přátelství... není to dopis, který plní přání, jen ukazuje to co někteří neumí dát najevo... a proto všem takovým ulehčuji jejich touhu ukázat svým přátelům, kolik štěstí a radosti nám přátelé dávají. Právě totiž přemýšlím o svých přátelích...o Tobě! Chci Ti jen ukázat, že přátelé ještě stále jsou a Ty jsi právě jedním z nich. To abys pochopil/a, jestli máš dost přátel nebo naopak jich moc nemáš.
A na závěr...? Pokud tento dopis nepošleš dál, nic se nestane... jen pochopíš, že nemáš žádné přátele.... kteří jsou tak důležití.
A význam přátelství…? Tady je…
Na Olympijském stadionu v Seattlu stálo před nějakým časem devět atletů, všichni mentálně a nebo fyzicky postiženi na startu závodu na 100 metrů. Zazněl výstřel a závod začal. Ně každý běžel, ale každý se chtěl podílet na závodu a vyhrát. Běželi po trojicích a jeden hoch zakopl a spadl, udělal několik kotrmelců a rozplakal se. Těch osm dalších ho slyšelo plakat. Zpomalili a otočili se dozadu. Pak zastavili a vrátili se… všichni… a pak šli, všech devět, držíc se za ramena až do cíle. Všichni diváci povstali a tleskali… a potlesk trval hodně dlouho…
(Tento dopis sepsala Monika Rožníčková, prosím pošlete jej dál… pokud přátelství ještě existuje obletí tento dopis celý svět, můžete jej opsat, okopírovat… nebo poslat mailem…moudrosti jsem získala od mého nynějšího přítele a mých rodičů…a tak různě posbírané…z knih,mailů….) 9.3. 2006, 21:23

Poslední pozdrav

11. listopadu 2006 v 14:03 | Heart Queen |  Básničky
Poslední pozdrav….
V sedmém nebi jsem si připadala,
když mi po prvé řekl, že mě miluje.
Nikdy na to nezapomenu,
jak po dechu jsem zalapala.
Zdálo se mi, že to nikdy neskončí
a já, že budu žít jako v pohádce.
Ale on pokaždé, když
jsme spolu mluvili o budoucnosti,
Říkal, že jednou se něco stane.
A on bude chtít žít sám.
Pokaždé mě to zaskočilo.
Ptala jsem se sama sebe jestli už je konec.
Tolikrát utíral mé slzy
A utěšoval moje bolavé srdce.
Vždycky když jsem přišla,
objal mě a řekl že mě má rád.
Věřila jsem tomu, nechtěl mi lhát.
Věřila jsem v jeho polibky.
V jeho touhu, sny a přání.
Nikdy netušil, kolik síly jsem potřebovala,
ke splnění jeho snů.
Nikdy jsem mu tohle neprozradila.
Naučil mě žít bez starostí,
vše mi připadalo jednodušší.
Když jsem za ním mohla kdykoli přijít,
aby mě objal a utěšil.
Smál se mým červeným tvářím,
když mi bylo krásně.
Kolikrát mi říkal,
že svět je zlý.
Nikdy jsem nevěřila.
Protože jsem měla jeho.
Protože jsem ho milovala,
protože ho miluji.
Zahříval mi studené ruce,
Když mi byla zima…
Utíral slzy,
když jsem byla smutná.
Držel za ruku,
když mě čekala velká zkouška.
Chránil mě,
když mi hrozilo nebezpečí.
Ale pak jednou,
když mě při našem setkání nepolíbil.
Pochopila jsem, že se něco stalo.
Zjištění, že je konec mě omráčilo.
Pro slzy,
Jsem musela utéci,chtěla jsem být sama.
Než jsem od stolu vstala,
pohlédla jsem na něj,
naposledy jsem si vzpoměla na tu chvíli,
kdy jsme byli ještě spolu…šťastni.
Když jsem odcházela volal na mě,
ale já neslyšela, nechtěla jsem slyšet…
Dlouho do noci
jsem se schovávala pod peřinou.
A slibovala, že už nevylezu…nikdy…
A teď?
Nikdy nezapomenu,
jak se na mě díval,
jak se na oko zlobil,
jak miloval,
jak jsem ho dlouho do noci pozorovala,
když spí.
Jak jsme si milovali při svíčkách,
jak prsty se dotýkal mé tváře,
jak mi vyklepával peřinu,
jak mě přikrýval,
jak mi přál dobrou noc, než jsme šli spát,
jak mával na pozdrav,
jak líbal,
jak schovával mě v náručí,
jak stával vedle mě,
jak mi daroval to nejcenější,
jak četl moje oči,
jak mi šeptal do ouška, že mě má rád.
Jak mi trhal pampelišky,
jak se smál,
jak hladil moje vlasy…
Nemám už nic z toho… chybí mi to… lásko…
Vrať se…. Miluju Tě…
(16.7. 2005, 00:35 - 24.8. 2006, 21:48)
30.8. 2006, 13:27

Neplač

11. listopadu 2006 v 14:02 | Heart Queen |  Básničky

Neplač…

Bílá vílo s tváří nevinnou.
Až vítr přestane vát a půjde za jinou.
Až budeš mít pocit, že Tě opouští,
tak jako slunko na poušti.
Utři slzu poslední,
přestaň plakat než se rozední.
Když si stále druhá připadáš.
A se slzami v očích usínáš.
On Tě na pochybách nechává.
A lásku svou najevo Ti nedává.
A Ty si myslíš, že mu nescházíš,
co na tom, když říká miluji Tě, než odcházíš.
Smutná vílo s láskou nevinnou,
křídla vzpínáš a letíš krajinou.
Hledáš jeho lásku i mezi stromy.
Jen jeho zrada, ta Tě zlomí.
Když trápí Tě kvůli němu den a noc,
když je toho na Tebe moc!
Tak ulehni do mechů lesem vonících.
Uslyšíš mezi stromy veverčí smích.
Nech jeho srdce chvíli samotou tát,
i on snad pochopí, co se mohlo stát.
V tu chvíli možná pochopíš,
jestli mu za lásku nestojíš.
Když řekne Ti, že našel řešení,
a na jeho lásce se nic nezmění.
Snad mu Tvé oči a srdce někdy prominou.
Bílá vílo s tváří nevinnou.
26.2. 2006, 8:06

Pokud jsi pochopil přečti si to od zdola nahoru…


Na dobou noc...

11. listopadu 2006 v 14:02 | Marthy |  Básničky
Broučku, už spinkáš? Určitě jo,
protože andílci jsou hodně unavení,
když pořád musí někde lítat.
Sladké sny můj andílku.
-
Moje milované koťátko,
krásně se vyspinkej
a ať se Ti zdá něco pěkného o nás dvou.
Moc mi scházíš,
protože mě nemá kdo zahřát pod mou peřinkou.
MILUJI TĚ!
-
Košilku oblékám, do postýlky uléhám.
Dnes nebudu cítit Tvé objetí,
jak stýská se mi, nemáš ponětí.
Já přeji Ti krásné sny a dobrou noc.
Vždyť víš, že miluji Tě moc a moc!
-
Než půjdeš spát, běž se na nebe podívat.
Kolik tam uvidíš hvězdiček,
tolik Ti posílám hubiček.
A jednu takovou jako měsíček!!!
-
Až budeš večer usínat
a Tvých rtů se dotkne
lehký vánek,
bude to polibek ode mě,
pro Tvůj sladký spánek...
-
Dobrou noc a pusinku,
posílám Ti můj andílku!
Pusinku sladkou jako med,
já bych Tě snad láskou sněd!
MOC TĚ MILUJI!!!
Tvůj brouček.
-
Tak jako den začíná ránem
a končí tmou,
tak i já si přeji
aby každý Tvůj den,
začínal tou nejkrásnější vzpomínkou
na mne.
Dobrou noc.
-
Krásně se vyspinkej a líbám Tě
na Tvé krásné tělo,
které zbožňuji
protože Tě miluji.
-
Lásko, přeji Ti krásné usínání jak na mechové stráni,
sny jak podvečerní toulání,
probuzení za ptačího zpívání.
Krásnou dobrou noc.
-
Ať se Ti krásně usíná,
když noc celá Tě objímá
a krásné sny ať se Ti zdají,
noční skřítci ať Tě pohlídají
a pusinku Ti za mě dají.
Dobrou noc.
-
Dobrou noc a krásné snění.
Dáreček k Tobě přiletí,
není to sice medvídek,
ale letmý polibek.
-
Každý den když sluníčko jde spát,
chci Ti krásnou dobrou noc přát.
Ať se Ti zdá krásný sen,
peřinka ať Tě hladí jen.
Polštář ať Tě netlačí,
snad Ti přání postačí.
-
Přeji krásné snění,
podívej se na nebe.
V postýlce nic není
a já myslím na Tebe.
Chtěl bych být jen s Tebou,
hladit Tvoje tělo,
nevím jak to Tvoje,
moje by to chtělo …
-
Chci proklouznout tam k teplu Tvého srdce,
chci se tisknout k Tobě, vzít Tvé ruce.
Nechat si je v dlaních hřát
a navždy dál tak usínat.
Tajně k Tobě se vloudit jako lehký vánek,
nechci totiž rušit Tvůj něžný spánek.
-
Chci cítit Tvé rty na ústech mých,
chci jen Tebe potkávat ve snech svých,
chci Ti ležet v náruči a cítit Tvé polibky.
Slaďounké sny lásko.
-
Ptal jsem se anděla, jestli mi Tě v noci ohlídá
a on odešel, ale zase se vrátil
a řekl: Anděl nemůže hlídat anděla.
Krásné a sladké sny lásko.
-
Oči se mi klíží a usínají,
ale srdce je otevřené a živé …
A právě teď je naplněné jen Tebou.
Dobrou noc má roztomiloučká lásko.
Miluji Tě!
-
A teď už spinkej miláčku,
na nějakém krásném obláčku!
Když očka zavřeš,
uvidíš, že blíže mi budeš!
Ať Tě hřeje postýlka,
když nemohu já!
-
Je temná noc a já pusu Ti posílám.
Šeptám Tvé jméno a tiše usínám.
-
Dobrou noc mé srdíčko, já Tě líbám na líčko,
na líčko a na čelíčko, líbám Tebe má hrdličko,
ať máš krásné sníky, líbám Tvé rtíky,
sníky o mě a Tobě nech zdát jen sobě.
-
Ať jsou Tvé sny medové,
provoněné sluníčkem
a pak ráno pohádkové,
oslazené medíčkem.
I když je plné mráčků nebe,
já miluji lásko jen Tebe!
-
Ahojky lásko, přeji Ti bezstarostný spánek
a tu nejkrásnější noc, plnou úžasných snů,
i když ta nejúžasnější noc bude ta,
kdy budeme zase spát vedle sebe,
na sobě, prostě jakkoliv,
ale hlavně budeme spolu jen ty a já,
budeme ležet, líbat se, milovat se,
budeme se vnímat všemi smysly…
Miluji Tě!
-
Krásné snění celou noc to Ti přeji strašně moc!
Ať krásné sny se změní v skutečnost
a tím chci Ti říci dobrou noc.
-
Když ticho a temnota ovládne den,
je noc a já přeji Ti krásnou dobrou noc,
víčka spokojeně zavři a nech si zdát o mě.
Hvězdy nad Tebou září a ty usínáš.
Dobrou noc lásko moje slaďoučká.
-
Stmívá se a na nebi zazáří první hvězda.
Její třpyt se odráží v Tvých očích,
které jsou upřeny na mě
a já dobře rozumím co říkají…
-
Jdu spát s myšlenkou, že nejsem sám,
že tam někde Tě mám.
Děkuji Ti za to moc
a přeji Ti tím krásnou dobrou noc.
Myslím na Tebe na Tvé něžné rtíky
na pusinku od své něžné ..... .
Miluji Tě květinko!
-
Večer už skončil a všichni šli spát,
o chvíli dýl s Tebou bych tam chtěl stát.
Na našem místečku, kde každý den,
loučím se s Tebou a cítím jen.
Jen samou lásku a kousek nebe,
lásko moje, miluji jen Tebe.
Slaďoučké sny jahůdko.
-
Posílám Ti jednu pusu na víčka,
druhou na Tvé krásné rtíky,
třetí na bříško a tu čtvrtou na …
dobrou noc!!!
-
Ležím už v postýlce, pomalu usínám,
budu snít o Tobě, pusinku posílám.
Až k Tobě přiletí chytni ji hned,
jestli mne miluješ, pošli mi další zpět!!!!!
-
Věř, že na Tebe vzpomínám
ve dne i když večer usínám,
proto Tobě sladký polibek posílám.
-
Dobrou noc a krásné snění
Ti přeje ten, co s Tebou není.
Noční skřítci mi Tě pohlídají
a pusinku Ti za mě dají.
-
Cítím Tvé srdce,
slyším Tvůj dech,
cítím jak v žilách
proudí Ti krev.
Slyším jak neslyšně zavíráš víčka,
usínáš,spíš,
už zhasla i svíčka.
Zbyl z ní jen dým a slzy dojetí
a my dva spíme v tom dýmu v objetí.

My darling you...

11. listopadu 2006 v 14:01 | Heart Queen |  Básničky
My darling you…
Píšu slovo za slovem,
protože vím jaká jsem.
Srdce říká miluj dál,
jeho pohled se tě dávno ptal.
Hlava říká šetři slova,
až podívá se znova…
Zeptej se polibkem, který hřeje.
Toho, kdo si ho už dlouho přeje.
Vím, že přečkám všechny strasti,
i kdybych měla spadnout do propasti.
Čekám až vítr listí odnese v dál.
O kolo krku, má svůj teplý šál.
Možná věřím mrakům letícím,
schovávám se v listech ve větru šumícím.
Věřím na lásku a na probuzení,
lak jako na život a pochopení.
Láska zraje tiše dál,
i on si ji tajně přál.
Uléhám do zelené trávy,
slunko na pozdrav zdraví.
Zavírám oči, zatínám pěst,
láskou nechám Tě vést.
Usměju se protože vím..
Že jsem…
Jsem Tvá hvězda z nebe spadlá,
Jsem i ta květina zvadlá.
Jsem tím, čím necháš se vést,
Jsem jednou z našich společných cest.
Jsem peřinka, kterou se přikrýváš,
jsem ta, která Ti šeptá dobrou noc, než usínáš.
Jsem ten Tvůj úsměv na tváři,
co mě tak vždycky rozzáří.
Jsem kniha, kterou čítáš,
jsem obětí kterým mě vítáš.
A já si tak jistá jsem,
že mám místo v srdci Tvém.
Možná jsi mi tam jen kousek zanechal,
ale Tvůj úsměv mi to pošeptal,
když jsi se před vteřinkou usmíval.
Než na tuhle větu jsi se podíval…
10.10. 2006, 19:22
Věřím srdci a citu, ne odmítnutí…

Její příběh…

11. listopadu 2006 v 14:00 | Heart Queen |  Básničky
Její příběh…
Když ho po prvé spatřila,
řekla si: ,,To je on…!"
Zavřela oči a on její víčka pohladil,
tak jako stírá její slzy,
když se derou z pod řas.
Přistoupil blíž
a nejistě ji políbil na její rty,
co po jeho polibku tolik toužily!
Řekl: ,,Miluji Tě…!"
A první milování spojilo jejich životy.
On jí dal to,
co jiní jí vzali nebo ještě stále berou!
Je její světlo,
Které jí svítí na cestu
i když ostatní už dávno zhasla.
Je její cestou,
po které hrdě kráčí,
protože jí vždy zavede k němu.
Je ten, kdo jí ukazuje svět,
takový jaký je.
A taky to, že stojí za to tady žít!!
Je první, kdo spatřil její slzy
a nesmál se,
utřel je a objal celičký její život,
který hodlala skončit…
Bála se bolesti a toho, že to nezvládne.
Nechtěla mu lhát,
raději si to nechala pro sebe…
protože ví, že je to slabost a cítila vinu.
Slzy jsou jediným jejím unikem.
Láskou k němu žije, dýchá, je někdo a něco znamená.
Byla rozhodnuta,
uhasit svíci, která nemá sílu hořet dál.
Protože pro nikoho nic neznamená,
ale nebyla to obyčejná svíce…
A jen on zaslechl její volání
a nenechal uhasit ten plamen
plný vzpomínek a touhy po lásce…
Myslela, že její cesta už je příliš dlouhá
a že je čas zastavit se a ulehnout do písku,
protože už šla dlouhou dobu pěšky,
ale pak přišel on a dal jí pít a pomohl jí vstát.
Řekl, že nechce, aby to udělala,
že ji má rád…
Slzy padaly na suchý písek
A ona litovala toho, že na to vůbec pomyslela…
Nevím jak Ti to vše mám oplatit…
Věnováno Tobě… kterého miluji… a bez kterého neumím žít… 2.1. 2006, 23:35

Monika

11. listopadu 2006 v 14:00 | Heart Queen |  Básničky
Monika
Monika jméno hezké je.
Jméno šance a naděje.
Naděje na lásku, která neumírá.
Šance, která srdce sžírá.
Kvůli který člověk bojovat by měl,
aby až do konce vidět směl
ten krásný úsměv na tváři,
který tak nádherně zazáří.
A když se jí kouknu do očí
hlava se mi zatočí.
Svý pocity uvnitř duše skrývám,
ty pocity, když se na ni dívám.
Chtěl bych jí říct, že mám ji rád,
však bojím se, že se mi začne smát.
Krásné modré oči, o kterých sním už léta.
Ta Monika je nejkrásnější holka světa…

Láskou Tvou...

11. listopadu 2006 v 13:59 | Heart Queen |  Básničky
Láskou Tvou…
Já nechám se vést,
Vždyť je to jedna z těch cest.
Které mně vždy k Tobě zavedou,
Tvé rty pokaždé mou hlavu popletou.
Hlava se mi štěstím točí,
je to jako na kolotoči…
když Tě z dálky vidím,
možná se trošičku stydím.
Říct Ti, že něco ukrývám
a taky to, že Tě ráda mám.
Ale když pryč odcházíš,
jak slunce před večerem zacházíš.
A kde najednou se ve mně bere,
touha zavolat na Tebe, se ze mě dere.
V tu chvíli váhám a nic nevím,
své odvaze se najednou divím..
Když se vracíš s úsměvem na tváři,
vím, že všechno se mi podaří.
Jsi to Ty kdo mi rozzáří den
a když přijdeš splní se mi sen.
Až jednou budu ležet vedle Tebe
a budu cítit Tvůj dech blízko sebe.
Zatoužím po Tvých prstech na mé tváři.
Mám ráda, když Ti oči štěstím září.
Lásko, mé srdce po Tobě touží,
když se večer stíny dlouží.
A já Tvé rty s něhou líbám,
odvahu schoulenou v trávě sbírám.
Tvůj zrychlený dech mi odvahu vzal.
Říkala jsem ti to, zatímco jsi spal.
Ty teď mé rty líbáš,
když se na mě tak díváš.
Svléknu si svetr a řeknu Ti že Tě miluju
a toho, že jsem Ti to neřekla dřív lituju.
Zavírám oči, než k sobě si mě přivineš
doufám, že mi to někdy promineš.
A tak ta slova znovu opakuji,
abys snad nezapomněl, že Tě moc miluji…
2.11. 2006, 20:08

Když je konec

11. listopadu 2006 v 13:59 | Heart Queen |  Básničky
Když je konec…
Tak svou knihu tiše zavírám,
ale v duchu to jen tak nevzdávám.
Zamilovala jsem se vím to,
že Ty mě nemáš rád je mi líto.
Nikdy jsem si nebyla tak jista,
že moje láska by mohla být tak čistá.
Bylo mi krásně, když jsi u mě byl,
proč jsi mě nikdy nepolíbil…
Proč srdce nenecháš Tě vést,
a nedáš se jednou z těch cest.
Když svíce zhasíná,
měsíc hlásí, že noc už začíná.
Já nemůžu, ale spát,
protože jsem Ti všechno chtěla dát.
Šeptám do tmy ty dvě slova,
miluju Tě zas a znova.
Srdce už usíná, ale já nechci ještě spát.
O Tobě se mi totiž bude zdát.
Sny jsou jiné, víš to sám.
Ale nevěříš, že ráda Tě mám.
Než jdu spát vyhlížím z okna,
hvězdy se ptají, proč jsem tak smutná.
Sklopím hlavu utřu slzy,
musím jít spát, zítra vstávám brzy.
Než usnu, lásku proklínám,
ale šťastná jsem, že Tě tak ráda mám.
Ráno když se probouzím,
po doteku těch rtů najednou tolik zatoužím.
Bolí to, jak střepy v srdci
a já tu sedím bez pomoci.
Vím, co děláš Ty,
chci políbit Tvé rty.
Toužím se vzbudit,
a k Tobě se tulit.
Prsty mezi ty Tvé zaplést.
Září slunce nechat se vést.
Co mám dělat, když Tě ráda mám,
nic jiného snad už ani nevnímám.
Nechci na to zapomenout,
Nemůžu se z místa hnout.
Zkus v lásku někdy uvěřit,
budu mít totiž konečně pro co žít…
9.10 2006, 18:07
Miluju Tě….

Hlas srdce

11. listopadu 2006 v 13:49 | Heart Queen |  Básničky
Hlas srdce

Voda stékající po mých vlasech jako kapky rosy,
mokré dlaně, věčné pohledy do tekoucí vody,
vášeň… sny… silnější než vodopády.
Touha neutichající vášně proudící myšlenkou na Tebe samou.
V mysli Tě mám, však jméno Tvé vyslovit nemohu.
V odvaze z lásky mlčím jako potůček a třpyt z něj je Tvůj.
Zbloudilé moře si dere cestu k útesům
kde tříští se v miliónech tvarů.
Kapky stékají po dlaních, sny bloudí… stále Tě nevidí.

25.10. 2005, 21:44

Citáty…

,,Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná."(F. M. Voltaire)
,,Člověk by měl žít tak, jako by neměl nikdy zemřít."(p.Ch.de Vauvnargues)
,,Liška proklíná past, nikoli sebe."(Wiliam Blake)
,,Jediné vítězství nad láskou je útěk."(Napoleon)
,,Slova jsou stvořena k tomu, aby zakrývala naše myšlenky."(H.Heine)
,,Sex je maximum sympatií."(H.Berlioz)
,,Láska radí lásko…"(B.Němcová)
,,Žárlivost je cit, který v nás dokáže rozbušit srdce mnohem prudčeji než láska."(A.Heyduk)
,,Inspirace je jako pohlavní touha, není na objednávku."(P. Ganguin)
Muž, který nemá přes čtyřicet, není k ničemu."(G.B.Shaw)
,,Adam - jediný šťastlivec, který neměl tchýni."(Š.Slejchem)
,,Milování je jediná dřina, která stojí za to!"(A. Maurois)
,,Krásno je ze stejného rodu jako pravda a dobro…"(Herman Hesse)
,,Touha se často překoná tím, že se uspokojí."(W.S.Maugham)
,,Citáty jsou zmrzlina pro každou příležitost."(Ch. Morgensen)
,,Láska může zemřít na pravdu, přátelství na lež…!"(P. Bonnard)
,,Nenávist je vedlejší produkt lásky."(H. Ford)
,,Velcí se milují, malí se jen množí…"(T. S. Elliot)
,,Sen je kanál, který vede pod skutečností."(P. Reverdy)
,,Ženy jsou běloučký cukr v tom hořkém kafi života."(J. Seifert)
,,Skutečný nepřítel tě nikdy neopustí."(S. J. Lec)
,,Odolám všemu, kromě pokušení."(O. Wilde)
,,Vše, co má začátek, má i konec."
,,Život je jen 1% toho, co nás ještě čeká."
,,Existuje život před smrtí…?"
,,Jsem krutý, jsem Tvůj, jsem život."
,,Včerejšek je historií. Zítřek tajemstvím. Dnešekje dar."

Úvaha - Fantazie

11. listopadu 2006 v 13:49 | Heart Queen |  Ostatní
Fantazie
,,Svět přání je sám sebou svět pohádkových možností"
K. Čapek
Fantazie je svět, ve kterém žije každý z nás… Sníme své sny uvnitř naší hlavy, utváříme příběhy a toužíme se s nimi ztotožnit. Při čtení knih si člověk představuje hlavního hrdinu a s ním i celý děj, zamýšlí se nad ním. Když nám nějaký přítel popíše svého sourozence nebo jinou osobu snažíme se si vytvořit jakýsi obraz v mysli dané osoby. Takto pracuje fantazie je to dar a individuální činnost každého z nás. Spojuje i rozděluje lidstvo, již po celá staletí. Zastavme se proto a zamysleme se co pro člověka fantazie jako taková znamená.
Je pro mnoho umělců inspirací k vytvoření uměleckých děl, obrazů, soch, spisů a mnoha dalších věcí. Stává se také předpokladem pro spisovatele, bez své fantazie nemají šanci prodrat se světem stránek. Nejintenzivnější fantazii máme v dětství. Malé děti bez hraček jsou vynalézavé, ale co je důležitější mají fantazii a z hadříků, bavlnek, dřívek, knoflíčků a dalších drobností si vyrobí autíčko, panenku i medvídka. Každý z nás sní, přemýšlí co by si přál a vzpomíná na tužby z jeho dětství. Fantazie se uvolňuje a my si odpočineme a zapomeneme na starosti všedního života.
Uvědomujeme si vůbec, že fantazie se s postupně přibývajícím věkem začíná vytrácet? Nevím jestli je to starostmi, integritou života, nedostatkem času nebo zaměřením se na své potomky a častým hleděním do budoucna. I když i k těmto věcem fantazie patří. Někteří nevědí, jak to s fantazií je. Je důležitá pro všechny bez rozdílu barvy pleti, etnické skupiny či náboženství. Jinak se fantazie dá nazvat představivost, snění, tužba, ale pravděpodobně představivost se fantazii blíží nejvíce. Je zajímavé, že člověk, který vlastní fantazii se nazývá snílek. Avšak někteří lidé, jenž fantazii odmítají nás odbíjí větou:,,Nech už toho věčného fantazírování!". Tito lidé si nejsou jisti sami sebou, jenže určitě mají své chvilky. Při kterých se zastaví, vypnou myšlenky a zapudí starosti. Do mysli se jim vkrádá fantazie a oni o tom ani neví.
Fantazie není vlastnost. Nedá se naučit je každému člověku vrozená od ranného věku se s ní setkává. Jak mu ji podáme, je na rodičích a okolí. Člověk je totiž tvor přizpůsobivý a s pomocí fantazie se to přizpůsobování zdá jednodušší. Fantazie se nedá zakázat, zrušit, vymazat, ochutnat, chytit ani sepsat. Není proti ní žádný zákon, není na ni žádný vzorec ba ani rada, jak ji využít to už záleží na jednotlivci. Člověk si s ní může dělat co chce a snít o čemkoliv. Vím, že každý má tu svou a nemůže i když by třeba rád, ji darovat či půjčit… I já patřím mezi snílky a určitě spousty z vás, nestydím se za to. Je to totiž umění vidět věci, tak trochu jinak než ve skutečnosti. A mít se kam ukrýt před strachem a nedobrotou naší civilizace.
Na druhou stranu nic by se nemělo přehánět a lidé snílci, kteří to s fantazií přehánějí zase nevidí skutečný svět tak jak doopravdy vypadá. A to je také chyba.

Lhát se nevyplácí

11. listopadu 2006 v 13:48 | Heart Queen |  Básničky
Lež
Když slunce za obzor zapadá
a měsíc hvězdám šeptá, že by už měly vstát,
když pravda je krutá a ulhaná,
vím, že ji raděj nechcem znát.
Když člověk večer usíná
vše se nejednou tichu oddává,
když mé srdce na Tebe vzpomíná
síla mi ruku podává….

18:31, 9.10. 2005

Uvěř svému srdci

Posílám Ti náruč slunečního kvítí,
v dáli malá hvězdička naděje mi svítí.
A já ji chytám do dlaně,
než Tvá touha opadne.
Nevím co dělat, když svému srdci nevěříš,
vždy vodu rukou rozčeříš.
18:32, 9.10. 2005

Víš??

Co víš o slunci na nebi,
o stromě který pláče,
když se měsíc zašklebí,
ze stromu spadne ptáče.
Co víš o tajemství sobě ukrytém,
o bolesti mlčící jako pěna.
Když ve stromě vyrytém
jsou naše jména….
23:03, 9.10. 2005

Love

Stmívá se a hvězdy svítí
Touží spatřit zář letního slunce
Rád bych tě tu chtěl míti
Opouštíš mě a já vztahuji ruce.
Naše se láska křovím prodírá
Golem mi svou sílu odpírá
Láska je tichá a bláznivá
Otevírá oči a zahřívá.
Vím, že naše srdce bloudí
Energie v každém z nás proudí.

(strong love-silná láska) 23:43, 9.10. 2005

Nedám lásku!

Až slunce zavře svoje oči,
a laň se zpátky otočí.
Tak Tvoje srdce pochopí,
a v slzách se utopí.
Až moře vylije se z břehů,
a Forrest Gump odejde bez běhu,
tak Tvá touha bez jména,
bude zcela zlomená.
Až láska vymře po mém boku,
a já neuvidím nic než stoku.
Tak teprve klid najdu,
ale ne když říkám pravdu…

23:49, 9.10 2005

Tvé oči

Topit se v nich je málo...
to se mi jen nezdálo.
Byla jsem uvnitř duše Tvojí
vím, čeho se Tvé srdíčko bojí.
Oči jsou oknem do duše naší
vše je najednou tak snazší...
Když vidím Tvoje oči.
hlava se mi láskou točí...

00:22, 28. září 2005

Večer kamarádů…

Až dnes večer půjdeš spát,
nech si za mě něco zdát…
Až uslyšíš hlásek tenký,
a ucítíš, jak Tvůj polštář je měkký.
Budu to já ve Tvých snech,
nevidíš jak tají se mi dech.
Když do postýlky uléhám
a na nebi hvězdy rozsévám.
Jsou pro ty co mě mají rádi,
jsou to všichni mí kamarádi…

23:05, 21.08. 2005

Lásko

Ty má lásko vysněná,
stala se se mnou proměna!
Když spatřím Tvé rty, jak se smějí,
potají si přeji.
Abys mě objal pevně,
ale taky lehce něžně!
Když Tvůj dech na mých rtech ucítím,
milovat se s Tebou zatoužím!
Zavřu oči, tisknu rty k Tvým,
že miluji Tě dobře vím…

23:17, 7.9. 2005

Večer

Až dnes večer ulehneš,
doufám, že si vzpomeneš!
Na osobu, které se stýská,
a která Ti je blízká.
Tak jako milenců rty,
tak jako já a ty…

00:03, 7.9. 2005

Mé lásce, píši i bez veršů…

Ahojky lásko,
přeji Ti bezstarostný spánek
a tu nejkrásnější noc,
plnou úžasných snů.
I když ta nejúžasnější noc bude ta,
kdy budeme spinkat vedle sebe.
Budeme spolu jen Ty a já.
Budeme ležet, líbat se, milovat se,
budeme se vnímat všemi smysly…
MILUJI TĚ!

13:42, 26.10. 2005

Krásné snění!

Až půjdeš dnes večer spát,
nech si o mě něco zdát.
A když po jiným snu zatoužíš,
věř, že si ho zasloužíš.
Tak jako hvězdy polední slunko spatřit touží,
tak nad Tvou hlavou Tvé sny krouží.
Hvězdy jsou slzy andělů na nebi rozeseté
a když noční můra přece jen otřese Tě.
Dám pozor na Tebe a Tvou postýlku,
posílám Ti pusinku, je sladká jako jahoda,
to je ale náhoda!
Jedna slza z nebes skápla
a do travičky spadla.
Posílám Ti jedno tajné přání,
krásné sny až do svítání…
Pro človíčka, který stojí za to… Alda..
22:59, 21.08. 2005

Jsi….

Jsi šíp, co zasáhl mé srdce,
jsi provaz, co spoutal mi ruce,
jsi oheň, u kterého se hřeji,
jsi dárek, co si tajně přeji,
jsi má láska, něha i touha,
jsi báseň nekonečně dlouhá..

22:39, 25.10. 2005

Ty jsi můj vysněný…

Když pohlédnu na nebe,
myslím jenom na Tebe.
Myslím na Tvé krásné tělo,
to mé by Tě tak strašně moc chtělo!
Myslím na vůni Tvého těla,
jak v náručí jsem se Ti chvěla.
Jak poprvé jsi mi polibek dal,
teď už vím, že jsi mi za to stál!
Už víc neumím lásku vyjádřit,
chci Tě znovu políbit…
23:20, 22.8. 2005

Pomoc od Tebe…

Když mě všechno opustilo, já k Tvým rukám hlavu sklonila na Tvém vřelém, čistém srdci bolestně jsem slzy ronila.
A Tvým okem zaplál oheň jako hvězda třpytem lesklým.
A korálová ústa zašeptala mi do ucha: ,,Já Tě nikdy neopustím…!"

Věnováno tomu, co je vždycky u mě, když mě život trápí…

00:47, 26.10. 2005

Kdepak jsi?

Tak kdepak se schováváš lásko?
Někde mezi mraky?
Jsi blízko?
Jsi asi v pelíšku viď?
Tak se brzo podívat přijď!
Jen mi scházíš trošinku,
posílám Ti pusinku…

16:13, 6.10. 2005

Mezi kapkami deště?

Miluji milování mezi kapkami vody,
když cítím její proudy.
Cítím jak mě hladí,
netušíc mě svádí.
Když po mých vlasech teče,
čas se najednou tak vleče…

23:37, 6.10. 2005

Ze Slovenska…

(není mým dílem)
Keď sa Ti život bude najsmutnějšie zdát,
Keď úsměv Ťa bude mnoho námahy stát,
Keď vies co je smutok v srdci mat,
Spomeň si, že v dialke Ťa má niekto rád.
(omlouvám se za případné chyby)

23:02, 20.10. 2005

Usínám sama…

Lásko tak už sama usínám,
na Tebe s láskou vzpomínám.
Usínám s polibkem ze rtů Tvých,
krásné sny jsi mi do tváře vdech.
Krásnou dobrou noc milovaný můj,
svými sny sladce propluj.
Až do rána bílého,
nemyslím na nikoho jiného.
Myslím pořád na Tebe,
když pohlédnu na nebe.
Než skončí tahle noc,
věz, že miluji Tě strašně moc…

23:07, 18.10. 2005

Sen!

Než sen pohltí Tvoje tělo,
chci aby se Tvé srdce dozvědělo!
Že svou lásku a energii chci Ti dát,
ať stane se co má se stát.
Nebyla to zkouška, bylo to znamení,
že Tvá láska ke mně ještě stále pramení.
Každá minuta je pro mě bezcenná,
když vidím lásku bez jména.
Naše láska jméno má
a patří nám oběma…!!!!
Miluji Tě tak, jak Tě obyčejná holka milovat může…!

1:37, 21.10. 2005

Další pokus...

11. listopadu 2006 v 13:47 | Heart Queen |  Básničky
Jsem si jistá!
Po včerejšku to vím jistě,
vím co přijde příště.
Zimou se chvěju,
milování s Tebou si tajně přeju.
Dovolíš mi co nejblíž Ti být?
Jen Ty mě umíš před strachem z tmy ochránit.
Starosti jsou náhle ty tam,
když Tě blízko sebe mám.
Srdce zrychlí svůj tep, když jsi u mě blíž.
Jak dostat mě, Ty moc dobře víš…

2.1. 2006, 00:49

Snad i Ty… mě miluješ..
Miluju Tě.. tak na to nezapomeň Miláčku,
usínám na obláčku…
Usínám bez Tebe, moc mi chybíš,
navždycky mi slíbíš.
Pomoc ve smutku,
klid ve zmatku!
Pravdu beze lží,
i když mi ublíží.
Čistou lásku,
pro kterou dám život v sázku.
Čirý a nenucený cit,
bez kterého neumím žít…
Když není od Tebe,
tak jako hvězdy bez nebe.

6.2. 2006, 00:04

Milování

Miluju Tě moc…
Promilujem celou noc!
Díky, že existuješ,
Snad ani chvíli nelituješ,
Tak jako já bych litovala,
Kdybych Tě nikdy nepotkala…

15.1. 2006, 22:11

Co pro mě znamenáš??

Než usínám, říkám si jaké mam štěstí, že Tě mám..jsi mé slunce, nebe poseté hvězdami, cesta,která nikdy nekončí. Začínající jaro, které se zda být tak nevinné. Schody,vždy vedoucí do nebe. Kapky deště, spadající mi do tváře,co kapou po vlasech na vyprahlou zem. Sluneční paprsky, hladící mou tvář, když se ráno vzbouzím..touha, se kterou máš tu čest, když mi říkáš MILUJI TE! Květina, odkvétající, vždy, když Ty odcházíš. Svíčka, vonící LÁSKOU, když zažehneš její plamen. Jsi kniha, kterou jsem už tolikrát přečetla, znám ji nazpaměť a stejně ji můžu stále číst dokola a objevuji v ní stále něco nového. Čas, který běží a já se stávám moudřejší uvnitř...a to vše jen díky Tobě, Lásko moje!!!

14.2. 2006, 22:12

Love You

<3<3<3[L]<3<3<3
<3<3<3[O]<3<3<3
<3<3<3[V]<3<3<3
<3<3<3[E]<3<3<3
<3<3<3<3<3<3<3
<3<3<3[Y]<3<3<3
<3<3<3[O]<3<3<3
<3<3<3[U]<3<3<3

14.2 2006, 23:00

jsi mé sladké tajemství

Jsi pro mě tajemstvím,
které ukrýváš uvnitř sebe...
A já ho objevuji vždy, když do mě vnikáš!
To tajemství je pokaždé jiné
a já v tu chvíli cítím, že mi věříš,
když mi to tajemství svěříš,
Proto se s Tebou toužím často milovat.
Chci, abys na naše milování NIKDY nezapoměl.
A aby Ti bylo krásně!
Milování je možnost, jak Ti být co nejblíž
i k srdci, které jsi mi ukradl...
19.3 2006, 22:19

Být velký znamená být zamilovaný... jsem tedy největší na této planetě!

10.3 2006, 8:48

Proměna

Sedím s hlavou skloněnou,
co stalo se s tou proměnou?
Touha zlu a tíze čelit,
chtěla jsem se změnit.
A najednou se bojím
a na začátku stojím.
Srdce v dlaních ukrývám
a Ty budeš mít pocit, že jsem Tě zklamala
protože na velkou jsem si zahrála.

21.3 2006, 11:45

Básničky pro mého prince

11. listopadu 2006 v 13:46 | Heart Queen |  Básničky

Pro mého prince

Když pomůžeš mi ze strasti
a zbavíš mě bolesti.
Políbím Tvou tvář nádhernou,
mé ruce Tě pevně obejmou.
Teď potřebuji Tvoji sílu
a v čistou duši pevnou víru.
Když i rodina mě opouští,
tak jako vláha na poušti.
Mít Tvé teplo a lásku hřející,
jsi ten jediný a přející.
Jen Ty mi sílu dáváš,
to dobré se jen v pohádkách stává.
Všechna přání se mi vyplní,
když přijede princ na koni.
Vysvobodí mě z bolesti,
láskou si cestu proklestí.
Řekne mi: ,,Mám Tě rád,"
A Ty u mé postele budeš stát.
Říkáš mi jak rád mě máš,
a slzy mi z tváře utíráš…

S láskou Tvá princezna…

17:07, 13.12. 2005

Ty mě neznáš…

Jako by jsi mě neznal,
já nevydržím bez Tebe dál.
Chci s Tebou být sama,
ať jen touha je mezi náma.
Díky Tobě se cítím lépe
i srdce rychleji tepe.
Jsi tu se mnou, já ráda Tě mám.
Možná chyby jsou mnou,
já Tě dobře znám.
Podrž tělo moje ať Tě bude chtít,
když jen o Tobě budu snít.
Přání se mi splní,
jsme oba lásky plní…
23:40, 10.12. 2005

Básničky

11. listopadu 2006 v 13:44 | Heart Queen |  Básničky
Řekni mi…
Řekni mi něco, já to mohu zapomenout.
Ukaž mi něco a možná si to nebudu pamatovat.
Obejmi mne a já nezapomenu nikdy.
9:54, 14.11. 2005

Máš mě vůbec rád?

Kde je Tvé mám Tě rád,
proč Tvé city nesmím znát?
Proč oči pláčí na věky?
Když zmizely Tvé doteky.
Proč bolí to jak v srdci kámen,
až uhasne Tvůj plamen.
Já zemřu s láskou svou,
proč slova jen tiše jdou?
I ticho se zdá být šepotem,
až malí už nebudem.
Já do dlaně beru ruku Tvoji
a Ty tiskneš zase tu moji.
Jako by té bolesti nebylo málo
a já doufám, že se mi to jen zdálo…
23:31, 14.11. 2005

Pro…

Sladkou noc, lásko z mých nejtajnějších přání,
snad to že Tě mám není jen zdání.
Jsi můj Anděl, co plní mi má přání,
Anděl co má své poslání.
Jsi moje nebe, srdce, tesk i touha,
protože bez Tebe je i chvíle dlouhá.
Jsi sen, který jsem si snila.
Jsi dárek, který jsem už dlouho chtěla.
Jinak svůj cit popsat neumím,
že miluji Tě dobře vím.
22:32, 28.11. 2005

Lásko, poslouchej…

Lásko, ulehni do peřin hebkých jako nebe,
poznáš, že miluji jen a jen Tebe.
Postýlka Tě obejme a pohlídá mi Tě,
mé srdce touží po odvetě.
Zhasni hvězdy i měsíc jasný
a slaďoučce se zasni.
Ráno až budeš vstávat
a slunci na pozdrav mávat.
Vzpomeň na ukrytou lásku svou,
která je stvořena z nás dvou…
22:08, 2.11. 2005

Věříš jako já?

Věřím v lásku, věrnost a city,
věřím, že má láska jsi Ty.
Věřím v touhu, zázrak, sílu a návratu zpět, chci říct,že díky Tobě patří mi celičký svět.
A i když teď slzy neudržím v sobě,
můj cit a něha patří jen a jen Tobě.
Jsou to slzy z hlouposti,
snad mi Tvůj rozum odpustí…
Snad odpustí mi Tvůj polibek,něžnost i sen že nejsem taková, jak vidíš mě v něm.
Nemám krásu a Ty to víš,
jen o ní marně po tají sníš…
22:52, 15.11. 2005

Dobrou…

Dobrou zlatíčko, až půjdeš do peřin,
na noční můry nevěřím.
Když přikryješ se peřinou,
mé rty k těm Tvým se přivinou.
A můry zmizí ve tmě,
když zabloudím prosím veď mě.
Chyť mě za ruku a nepouštěj,
mé chyby mi prosím odpouštěj.
Tak schovej smutek pod polštář,
chci abys věděl, že nejsem lhář!!
22:35, 3.11. 2005
Monika
Monika jméno hezké je.
Jméno šance a naděje.
Naděje na lásku, která neumírá.
Šance, která srdce sžírá.
Kvůli který člověk bojovat by měl,
aby až do konce vidět směl
ten krásný úsměv na tváři,
který tak nádherně zazáří.
A když se jí kouknu do očí
hlava se mi zatočí.
Svý pocity uvnitř duše skrývám,
ty pocity, když se na ni dívám.
Chtěl bych jí říct, že mám ji rád,
však bojím se, že se mi začne smát.
Krásné modré oči, o kterých sním už léta.
Ta Monika je nejkrásnější holka světa
22:19, 22.5. 2005

Básnička pro Dášu

11. listopadu 2006 v 13:42 | Heart Queen |  Básničky

Básnička pro Dášu…

Zrodil kdysi štěňátko tenhle svět,
krásně bílé, jak padající sníh,
na tmavém obojku bylo vidět pár let.
Na vodítku bylo mi jí líto, chtěla jsem vidět v očích smích.
Dlouhé nohy, po celém těle kudrlinky,
bláznivá, veselá, silná,
jak na moři malé vlnky,
nebyla to jen představa mylná!
Dlouhé uši, očka jak dva korálky,
v srdci věrnost, lásku, jas a cit,
jak tma jdoucí do dálky,
můj svět jen ona uměla ozářit.
Voda v řece bublá a zurčí dál,
potůčky doplňují řeku mocnou.
Její výskot a radost dávno vítr svál,
osudy a nemoci jejím životem pohnou.
Já nechtěla, aby odešla moje Dášenka,
s očima jako korálky,
nenahradí ji ani Týňulka,
pohlédne někdy do dálky.
Když řekli mi, že Dáša už doma nečeká,
slzy po tvářích mi stékaly.
Už nikdy doma neštěká.
Oči mé ji doma hledaly…
Srdce jak konzerva prázdná,
stýská se mi po kožichu jejím,
všechna slova jsou již marná,
slzami svět nezměním.
Nikdy nezapomenu na Tebe,
třeba Tě někdy uvidím,
když pohlédnu na modré nebe.
Stýská se mi a za to se nestydím.
14:23, 21.5. 2002
Tohle je věnováno mému nejlepšímu pejskovi… bílému pudlíkovi… Dášence:,)
Proč musela odejít,
a nechat mě tady samotnou.
Proč bolest nemůžu utišit,
když smutné chvíle nastanou.
Srdce těžké jako kámen,
zmizel najednou ten plamen.
Plamen svíce života,
veškerá síla a dobrota…
Zhaslo to světlo, co v očích měla,
její tvář náhle oněměla.
Slzy stékají a kanou na polštář,
i když on osuší moji tvář.
Neustávají slzy ani po tak dlouhé době,
i když jsem slíbila sama sobě,
že slzy schovám za řasy,
na mnohem horší časy…
Je to tak těžké uznávám,
slunci na pozdrav zamávám.
Ulehnu a usnu spánkem, který zahřívá,
přikrývá mě noc zářivá.
A já Dášence mávám na pozdrav,
ona skáče z radosti a bez obav.
Usměji se a slzy ukrývám,
a na její lásku a oddanost vzpomínám…
20:43, 9.11. 2005
Pro ni, jenž svými kousky dokázala rozjasnit všem svět… moc mi chybí…